Článek
Někteří rodiče si ve výchově počínají, jako kdyby chtěli dosáhnout něčeho velkého. Pokud by šlo o kladné cíle a jestliže uvažují v delším období, než je dnes, zítra a pozítří, rozhodně bychom je mohli pochválit. Možná by se dalo mluvit a psát o promyšlenosti a cílevědomosti. Se zvýšenou pravděpodobností si něco přečetli, případně se zúčastnili kurzu, který jim pomohl pochopit sféru rodičovství, její obsah, podstatu, smysl a poslání, což řadě dospělých chybí. A tak bychom se neměli příliš divit, na jak nízké úrovni chování se dnešní děti nacházejí.
Jiní zřejmě mají v plánu své děti odnaučit některým rysům v jejich chování. Třeba se snaží potlačit u normálního dítěte jeho přirozeně se vyvíjející tendence. U kluků kráčí o potřebu běhat, křičet, honit se a vrhat se na sebe a celkově zlobit a provokovat, přičemž část jejich rodičů se snaží stav vysvětlovat a uhlazovat slovy - „kluci jsou prostě kluci“. Není nikde přesně předepsáno, co je absolutně správné. Vždyť děti se mezi sebou liší mj. také mírou živosti, tj. jaký je jejich temperament. V každém případě by však dospělí a také jejich potomci měli vědět, kde jsou hranice a jaká pravidla platí pro různá prostředí a situace. A mít cit.
Je jasné, že pokaždé se vše nepovede, ale měli bychom se snažit. Rád bych zde použil slova jednoho malého žáka, který občas rozloží celou třídu svým nekontrolovaným výbuchem vzteku. Nedávno v jedné své klidné chvíli na paní učitelku upřel svůj zrak a se známým psím pohledem jí sdělil - „já vím, že vás moc zlobím, ale já se tak snažím, ale někdy mi to prostě nejde“. Kdo by se podivoval, že zmíněná paní učitelka byla velmi dojatá a zcela spontánně ho jako ústředního zlobiče objala. Když se zamyslí, má ho ráda, nezlobí se na něj, ale ví, že pokud je ve třídě přítomen, nikdy si nemůže být jista, co a kdy se stane. Probíhá-li nějaká soutěž, musí dopředu předvídat a počítat, že se mu třeba nebude dařit a on vybouchne, neboť nadmíru silně touží vyhrát. Pak musí hbitě přiskočit a během jeho afektu chránit děti v jeho blízkém okolí, neboť na ně mohou letět různé drobné předměty, která má právě při ruce. Někdy i větší.
Určit meze není vůbec snadné. Příklad? Kde se třebas nalézá hranice mezi nevinnou a neškodnou hru s klacky a skutečností, že se někdo snaží někomu nabít, pomstít se, zranit ho, ublížit mu? A třeba se později stát despotou a diktátorem? Vyroste z něj kupříkladu tvrdý, nesmlouvavý a až bezohledný nadřízený? Jím řízený úsek možná bude plnit úkoly, jak má, tabulkově bude vykazovat skvělé výsledky. Ale jak se lidé na pracovišti cítí? Pokusme se aspoň trochu nahlédnout do jejich hlav.
Chce se jim ráno vstávat? Dokážou se nasnídat? Nebo žaludek odmítá přijímat? Jaké mívají pocity, když se šéf objeví v jejich blízkosti? Ten jeho pohled! Ono leckdy stačí, aby kolem prošel a nic nechtěl, že? Pro leckoho je výbornou zprávou, když jede na poradu na vyšší stupeň. Nebo ještě lépe - odlétá na dovolenou! Takřka nikdo si nedovolí před ním vyslovit svůj názor. Ví či tuší, jaký proces by následoval. Někdy se nazývá - stínání hlav. Nebo jde o pronásledování tzv. nehodných. Vzniká tak řada přikyvujících, což si uvedený typ představených vysvětluje jako obdiv k němu a úplný souhlas, který ho opravňuje k dalším krokům a opatřením. Nebývá poté překvapením, že se na místě přitvrzuje a od podřízených se očekáváná vyšší loajalita a přizpůsobivost. Sem mají děti dnešních rodičů dospět?
Odkazy, které s tématem dost souvisejí:
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-mely-se-drive-deti-lepe-nebo-se-lepe-maji-dnes-135325
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-co-dnes-rodice-delaji-pro-sve-deti-aby-se-mely-lepe-135978
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-deti-usili-rodicu-a-pohled-na-soucasnou-dobu-136362
