Článek
Nedávno jsem sousloví z nadpisu zaslechl. Krátce popíšu onu situaci a poté doplním několik okolností, které se zde mohou vyskytnout a jež se prakticky též vyjevují.
Seděli jsme před hotelem v horách a pozorovali, jak si děti hrají a o čem hovoří. Jeden chlapec, tipoval bych ho na závěr prvního stupně na ZŠ, se nechal slyšet právě tak, jak zní dnešní název. Netrvalo dlouho a dostal otázku od jedné dospělé osoby. V odpovědi zmínil, že k němu dojíždí na víkend a ani on a ani jeho táta nemá rád, když ve škole dostane moc domácích úkolů. Prý pak následuje samé trápení. Na dotaz „pro koho“ odpovídá jasně - pro mě i pro tátu. On je aspoň zvyklý ze školy. Chodí do ní každý všední den. I když se mu do ní moc nechce, bere ji jako normální součást své životní pouti. Ale co chudák táta? Živí se rukama a koukat do knih ho zrovna dvakrát nebaví. Navíc se paní učitelka nechala před pár dny slyšet, že poněkud zaostává a bude muset dostat pár příkladů navrch. A nadpis se opakuje. Pár dospělých, kteří se nacházejí v blízkosti, se po sobě podívá významným pohledem. Jako kdyby jim popisované uspořádání připomínalo cosi z jejich života.
Ve druhém odstavci od školního prostředí až tolik neodskočíme. Chudák táta zde vystupuje jako příjemce informací o špatných známkách. O učení dítěte se moc nestará, neboť má moc práce a málo času. Není proto průběžně vyrozumíván a informace o aktuálním stavu se pro něj stává dost překvapivá. Co prý je k nepochopení na probírané látce? On když chodil do školy, tak… a následují charakteristické vzpomínky rodiče, jak on všechno kdysi zvládal a možná ještě připojí, jak ho každodenní navštěvování školy bavilo. Děti v uvedené konstelaci svoje rodiče pozorují nejčastěji s údivem. Nějak se jim nedaří pochopit tehdejší dobu. Že by se do školy děti těšily? Nebo že by šlo o výmysl? V neposlední řadě platí, že by mohlo jít o nějaký průšvih ve škole. Chudák táta se stane ještě větší obětí a trpitelem.
Nyní bychom se mohli vypravit vstříc jiné variantě. Nebude těžké si představit, jak jednoho dne zavolá tchyně a sděluje, že jí přivezli uhlí. Nemohli by mladí přijet pomoci? Zjevně se jim moc nechce, ale co se dá dělat? Jak by vypadali, kdyby nesouhlasili a nedorazili? Objevilo by se příliš řečí. Zřejmě by nedostali obálku k Vánocům, z níž se na ně každý rok usměje tisícikoruna. Tchyně by neprojevila ochotu občas pohlídat děti, když potřebují někam vyrazit atd. Je jasné, že jsou spolu dost „spojeni“. Což je podle situace ne/výhodný prvek a jev.
Dcera volající osobě sdělí - „jo, mami, přijedeme a uklidíme ti to“. Chudák táta vznikne o něco později. Manželka sice použila plurálu, ale ve skutečnosti bude děj probíhat tak, že ona nic dělat nebude. A přesně tak se stalo. Rodiče přijeli k babičce - viděno z pohledu chlapce. Otec se chopil kolečka a lopaty a začal s odvážením uhlí do zadní části stodoly. Marně předpokládal, že mu manželka bude nakládat. Na její počínání nedošlo. Chvíli po příjezdu ji spatřila sousedka, tak trochu kamarádka z dětství. Neviděly se nejméně dva měsíce, a tak je nabíledni, že si měli hodně co sdělit. Káva, zákusek… Jim čas hezky a příjemně plynul, zatímco muž, tj. chudák táta se plahočil. Ještě že nevládlo úmorné horko. Jako řidič by si na místě ani nemohl dát pivo. Vlastně mu nikdo nic ani nenabídl. Tchyně se totiž do debaty přes plot také aktivně zapojila. Ještě že chudák táta nemá tendenci k hlubokomyslným úvahám kolem rovnosti a rovnoprávnosti. Co by se jinak dělo? Zlobil by se? Zahodil lopatu? Převrátil jim stolek s občerstvením, na které on nedosáhl? Poslal je i s řečněním kamsi?
Na závěr si představíme situaci, kde hlavní roli hrají finanční prostředky. Jak se občas stává, vzroste jejich potřeba, ale někdy nejsou k dispozici. Otec se stává terčem kritiky, že málo vydělává. Měl by si najít „něco lepšího“ atd. Nebo ona „někoho lepšího“? Ještě hůře je, pokud on sám peníze prohospodaří negativní cestou, třeba prostřednictvím herních automatů či v hospodě u karet s kamarády. Pak může vzniknout dvojnásobný chudák táta.
