Článek
No - s Českou poštou / dále také ČP / se někteří lidé potkávají rádi. Zpravidla od ní očekávají zásilku, na kterou čekají. Někteří s určitým očekáváním a v napětí. Ba pro část z nich jde o společenskou událost, zejména pro seniory. Vždyť kdo by s nimi jinak mluvil a měl na ně aspoň trochu času? Patrně skoro nikdo. Když zazvoní někdo od zmíněné instituce, hned nabydou staří lidé na významu. Jdou za nimi! Výhradně a jmenovitě! Dokonce se na očekávané setkání lépe vystrojí. Znám ovšem ve svém okolí jedince, kteří vlastní tak špatné zážitky, že ČP nemohou ani vystát. Když jsem si je poslechl, pochopil jsem. Pojďme se dnes podívat na moje setkání s Českou poštou.
První zastávka. Jsem malý chlapec a trávím svůj život na vesnici. Skoro každý den vidím paní listonošku, dnes poštovní doručovatelku. Bydlí ve vedlejší vesnici, kam nejezdí žádný spoj. Nenachází se tam ani vlastník auta. Zapadlé území. Chodí denně skoro tři kilometry na naši vesnickou poštu, větší část přes les. Zde obdrží příslušný díl novin, dopisů, pohlednic a možná dalších propriet a vydává se do terénu. Nemá žádný dopravní prostředek. Vše si nese sama ve své velké brašně. Děje se za jakéhokoli počasí včetně horka, tmy a mrazu. Léta letoucí. Na rozdíl od poslanců zná své teritorium dokonale a hodně ví o lidech. Dnes už je dávno mrtvá. Čest její památce. Oproti politikům pro lidi vykonala mnoho.
Druhá kapitola. Jako nějakou dobu už dospělý jsem svého času nastoupil pracovat do hlavního města ČR. Ani jsem se na místě nestačil pořádně zorientovat a „šikovní“ borci vykradli velkou budovu ČP, která stála od mého nového působiště, co by kamenem dohodil. Tehdy si odnesli, jestli mě paměť neklame, 27 milionů korun českých. Takže opravdu hodně. Případ se dlouhá léta táhl a hlavně se řešilo, kdo mohl za otevřené okno během srpnových velmi teplých dnů. Velká kaňka ulpěla na ČP a možná i na soudech, které se na procesu vystřídaly.
Třetí zastávka. Pracuji v jiném velkém městě, byť se s Prahou co do počtu obyvatel a rozlohy nemůže rovnat. Mám za úkol odeslat důležité písemnosti, které navzdory moderní době nejde skenovat a poslat mailem. Vezmu velkou obálku a mířím na nejbližší pobočku. Zvenku budova nevypadá úplně špatně. Byť zub času zapracoval. Ovšem překvapení na mě čeká uvnitř. Jako úvodní dojem pocítím zápach. Co je zdrojem? V místnosti se nachází hodně lidí. Fronta je docela dlouhá. Přepážek je šest, ale otevřeny jsou pouze dvě. Je později odpoledne, takže přestávka na oběd již dávno skončila. Nevětrá se tady. Není zaveden číselný pořadník.
Lidé ve frontě se dohadují, kdo k jakému okénku půjde. Všichni spěchají. Poměřují, která úřednice je rychlejší. Obě se zdají spíše pomalé. Navrch jejich obličeje neprozrazují žádnou radost, upřímný zájem. Natož zápal do plnění úkolů a povinností. Také podlaha asi dlouho nepocítila čisticí prostředky. Zašlá a špinavá. Jen aby na ni něco neupadlo. Držel jsem se příslovečné životní zkušenosti - „kdo si počká, ten se dočká“ a průběžně jsem myslel také na její známou „kamarádku“ - „trpělivost růže přináší“. Což se časem vyplatilo. Cíl se podařilo splnit, byť zážitek nešlo zařadit mezi povznášející. Konečně, na ničí tváři jsem nespatřil cokoli pozitivního. Kdo mohl, hleděl trpně do stropu či sledoval „cvrkot“ u přepážek. Pak se něco zaseklo. Jeden pár nějak nemohl poslat či obdržet balík. Pán šermoval lístkem, ale paní za pultem vypadala neoblomně. Nebo spíše otráveně?
Za chvíli zmizela kdesi v zázemí. Přišly dvě kolegyně na pomoc. Vida, co se tu nachází volných pracovních sil. Přesto jedou jen dvě místa. Asi drží názor - ať si, milánkové, počkají? A ještě nevíme, zda se někdo vzadu neskrývá. A co tam dělá? Následovala krátká vzrušená diskuse. Lidé lamentují, koulí očima a vzdychají. Část se strategicky přesune směrem k druhému okénku. Doufají, že tam se zádrhel nevyskytne. Jenže jak víme, zákony schválnosti patrně fungují. Cosi se šmodrchá i tam, ale naštěstí už nepřijde nic mimořádného.
PS: slíbená poslední kapitola je z důvodu nedostatku místa přesunuta na příště. Právě ona se stala inspirací pro dnešní řádky, a proto ji nelze jen tak odbýt.
Několik odkazů, které s tématem souvisejí:
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-dane-a-pohled-na-ne-58077
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-az-se-dosahne-stabilizace-cen-59360
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-duchodova-reforma-jednani-bez-emoci-54829
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-seniori-a-ujidani-z-krajice-vsech-obcanu-pohledy-na-jejich-situaci-18671
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-seniori-a-pokles-ocekavani-30370
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-kdy-budou-premie-102497
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-jak-jsem-si-penzijne-sporil-a-co-me-nyni-ceka-asi-oci-pro-plac-117035
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-vyssi-duchod-jako-vyhoda-je-dysko-nasi-povinnosti-113251
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-jak-spravne-resit-majetkove-rozdily-mezi-obcany-124748
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-moc-tvrda-penezenka-115423
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-jak-vypada-dustojna-mzda-145341
