Článek
Ano, MD boje proti hluku připadá na datum 25. 4. Bez nadsázky lze napsat, že hluku se dnes člověk v podstatě nevyhne. Kam se vrtne, tam se s ním setká. Přesněji poznamenáno - ani se s ním nemusí setkávat, neboť ho tam doprovází. Vystupuje v roli pijavice.
Dříve se za oázu ticha považovaly vesnice. Právě zmíněný pohled již řadu let neplatí. Ba moje zkušenost ukazuje, že leckdy je situace spíše opačná. A mohu zde nabídnout jasný konkrétní příklad, který je nyní navíc velmi aktuální. Má stručné pojmenování - sekání trávy. Ve městě, kde jsem dříve dost dlouho bydlel, vládl mechanismus, že příslušníky a příslušnice tamních TS jsme vídali skoro pokaždé jednou za čtrnáct dní, kdy se společně se svými hlučnými stroji vrhli na všechnu trávu kolem panelových domů. Rachot začínal s šestou hodinou ranní, a tak převážná část občanů v onen den vůbec nepotřebovala budíky. Kolem poledne se situace začala uklidňovat. Odjela poslední malá nákladní auta a už se jen dohrabávalo. Aktivně konající znepříjemňovali ostatním život pouze tak, že na sebe pokřikovali, převážně neslušnými výrazy, a kouřili, což jako zplodiny mířilo do otevřených oken. Především v níže položených bytech. Poté nastal klid. V obci se proces vyvíjí jinak. K sekání trávy dochází spontánně a bez plánu. Viděno navenek. Jistě každý občan má aspoň trochu zámysl, kdy bude onu činnost provádět. V součtu se seká velmi často. Skoro průběžně. Ponejvíce v sobotu a v neděli, kdy by občan očekával ticho, pokoj a podmínky pro odpočívání. Odůvodněním je, že jinak jsou občané v práci. Sem ještě připočítejme cirkulárky, vrtačky, sbíječky, míchačky, rozbrusky a další nápomocné stroje, abychom dostali přehled o úplné kulise. Pardon, ještě domácí zvířectvo. Dostane-li hlad… Jak se sem vejdou pojmy jako respekt, tolerance, ohledy a celkově zásady slušného chování?
Klidně lze pokračovat náhledem do školního prostředí. O něm jsem psal již vícekrát, a proto nebudu uvádět podrobnosti. Pouze se odkážu na svůj materiál, v němž popisuji, že by si příslušníci pedagogického sboru zasloužili nějaký příspěvek za rizika, jimž jsou ve velmi hlučném prostředí vystaveni / viz Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-dostanou-ucitele-priplatek-za-praci-v-hlucnem-prostredi-137746 /. Kdyby někdo chtěl dané prohlášení či upozornění nějak zpochybňovat, postačí, aby se přiblížil k jakékoli ZŠ a chvíli poslouchal. Především v současném období, kdy bývají otevřená okna. A ani by nemusel čekat na přestávku…
O ruchu v dopravním procesu ani nemluvě. Je pověstným obrazem a zkušeností, že lidé bydlící poblíž významných dopravních tepen nemají větrat. A nejde pouze o nepříznivé prvky, které vycházejí z výfuků. Ano, jednu z hlavních rolí obsazuje opět hluk. Ba možná ústřední!
Jako samostatná kapitola vystupuje stav na pracovišti. O podobách a dopadech jsem kdysi dokonce publikoval mírně odborné materiály. Třeba na ně někdy dojde, abychom si uvědomili váhu záležitosti a patřičné souvislosti. Leckdo probíhající akustické dějství podceňuje, ale neměl by. Vědci varují, že sluch není dokonalý a stejně tak sluchové ústrojí. Nevydrží bez poškození na dlouhá desetiletí. Hluchota ve vyšším věku často přichází, což je varovné zjištění. Navrch sem připočítejme o dost mladší generace, než jsou senioři, neboť dříve narození si na rozdíl od mladých nic nestrkali do uší. A určitě ne velmi hlasité produkce. Vše se s opožděním projeví. Kdo bude problém řešit? A kdo zásahy zaplatí?
Možná by sem mohla patřit také sportovní analogie. Kdo se vydá do hlediště, dopředu by měl počítat, že se ocitne pod palbou vysoké hlasitosti, kterou ještě umocní a „vylepší“ nadměrně silně znějící reklama. Vy ji potřebujete? Žel ani špunty do uší nepomohou. A jak by člověk vypadal? Vlastně by ho zepsuli, že si chrání zdraví. Jak absurdní. Vítejte v době nadhlasité!
