Článek
Nebude patrně na škodu se zamyslet, proč je o služby Mikuláše a čerta tak velký zájem. O dané skutečnosti svědčí přeplněné internetové stránky, kde měli rodiče možnost o návštěvu tradičních postav a jejich pochůzky po bytech požádat. Nejde jen o síť sítí. Na zajištění akce se dnes spotřebuje hodně papíru. Na mnoha místech visí výzvy, informace, seznamy telefonních čísel, do schránek jsou distribuovány navštívenky a letáky. Andělsko-čertovsko-Mikulášská tradice se tak šikovně přizpůsobuje současné době, ale leccos dobrého i méně kladného v ní zůstává.
Zdá se, že někteří rodiče se podle názoru psychologů snaží zastrašováním vynutit od dětí kázeň a poslušnost. Zkušenosti ukazují, že nejde o právě šťastnou cestu. Na první pohled se zdá, že je účinná, protože dítě v ony hodiny poslouchá na slovo a ochotně a bez odmlouvání plní stanovené úkoly. Zdání ovšem leckdy klame. Skutečností je, že poslušnost je dosahována na základě obav o vlastní existenci a ze strachu z následujícího postihu a rovněž z obav před odloučením od maminky a od tatínka. Rodiče často malým dětem hrozí, že pokud nebudou poslouchat, vezme si je čert. Jaký je možný pohled?
Svým způsobem se vyhrožováním a poukazováním na jiné „autority“ snaží nahradit své nedostatky ve vlastní výchově a vedení ratolestí. Je přece jasné, že dobře vychované dítě žádné hrozby ke svému životu nepotřebuje a nemusí se nějakého čerta a jiných záporných pohádkových bytostí obávat. Nikdo ho neodnese. Je zde ale ještě další vážná komplikace. Někteří pekelníci nemají cit pro situaci, snaží se být maximálně autentičtí a své působení s řetězy a pytli doslova přehánějí. Proto by ani neměli být pouštěni domů, aby nepůsobili zbytečné problémy. Byt či dům si má udržet pověst bezpečného místa, kam nesmí zlo. Každý potřebuje bezpečné útočiště, kam se může bez obav schovat před nepohodou a nepříjemnostmi. Je-li jím i ve skutečnosti, je námětem na jinou úvahu.
Jsou ještě další otázky, které se objevují. Jak svět funguje, když rodiče dávají „pohádkovým návštěvníkům“ peníze? Proč si je oni berou? V pohádkách se přece o ničem takovém nepíše a postavy konají takříkajíc bezplatně, byť si někdy hrdinný nápadník nakonec vyslouží princeznu a půl království s příslušnými výhodami. Je přece absurdní si myslet, že Honza bojuje s nebezpečným drakem kvůli následující vysoké finanční odměně. Proč anděl pohladí dítě, Mikuláš se usměje a podá dárek, čert zařinčí řetězem a posléze všichni společně natáhnou ruku, aby pobrali peníze za své chvilkové účinkování? Zřejmě jsme se již ocitli v jiné době, která k původním přidává další prvky.
Dobře nepůsobí, když se dítko vydá na krátkou večerní procházku s rodiči a vidí, jak někteří čerti, andělé a Mikulášové vrávorají, že je jim chodník malý, pletou se na silnici do cesty vozidlům a riskují své zdraví a životy. Protože se motají, pozná i malé dítě, že mluví z cesty a nemají svůj pohyb pod kontrolou a že se něco děje. Leckteré ho navíc důvěrně znají z konání svých rodičů, když někdy tzv. přeberou. Určitě si dokážeme představit, na co se dospělých budou ptát a že se se svými poznatky a zkušenostmi svěří kamarádům a paní učitelce ve škole. Nečekají nás snadné chvíle. Navíc si zřejmě uvědomujeme, jak těžko uvedené a další procesy můžeme s ne příliš funkční demokracií českého typu obtížně ovlivnit. Uvažujme proto více, co nám, a především našim dětem pohádkové bytosti přinášejí a způsobují. Abychom se v blízké budoucnosti zbytečně nedivili…
