Článek
Dnes bych se pokusil navázat na pár poznámek, které zazněly v mém nedávném materiále - Konečně je čas nástupu do školy / viz Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-rodice-aspon-v-prvnim-skolnim-dni-183264 /. Mj. jsme v něm narazili na problém, že řada dětí přichází do školy nepřipravených. Nemyslím, že by snad neměly oblečení, obuv, školní batoh, tužky, svačinu a jiné potřebné předměty. Spíše se jedná, co mu je a leckdy není řečeno o dění, které na něj čeká. Stav vypadá, jako kdyby rodiče zapomněli, co se jim kdysi líbilo, koho a co naopak neměli rádi, co je štvalo, s kým a s čím byli nuceni se vyrovnávat atd. Tak se dnes podívejme, co by se tu dalo vykonat, aby se dosáhlo lepší připravenosti dětí na život ve škole. Současní prvňáci již nic dopředu nestihnou. Nicméně rodiče stále mohou doma a jinde kladně působit tak, aby se povědomí dítěte rozšířilo a ono si zvykalo na školní prostředí lépe a rychleji.
Často se jedná o sestavení či získání seznamu pomůcek, se kterými má dítě přijít do školy. Pozor - nezřídka se tu vyskytne kousavá poznámka dospělého - „tak máme ústavou zaručené bezplatné vzdělání, a přitom nás stojí tolik peněz“. Mělo by ji dítě slyšet? Možná by si odneslo pocit, že rodiče nemají školu rádi, berou ji jako obtíž a bylo by lepší, kdyby na ni dítě nechodilo. V lepším případě bývá ratolest poučena, že se „má chovat ve škole slušně“. Což se zdá jako správný směr, ovšem v praxi v drtivé většině chybí zveřejnit konkrétní požadavky a dítěti je řádně vysvětlit a podrobně uvést, co pro něj znamenají. Dospělým obvykle chybí čas, znalosti a především trpělivost a důslednost, které řadíme mezi velmi významné a potřebné osobní vlastnosti. Dospělí by se měli o hodně více snažit je rozvíjet a prohlubovat také u svých dětí. Často vidíme, jak je doslova kazí svými přístupy, kdy dětem pořídí vše, co chtějí, hned, tj. bez čekání, žel navíc v nejvyšší kvalitě a bez zásluhy. Těžko se poté můžeme divit, proč se děti ve škole nechovají dobře. Přesněji frackovitě a rozmazleně. A leckdy ještě jinak. Myslím i hůře.
Kupříkladu má dítě rovněž dopředu aspoň trochu vědět, jak procesy ve škole běží. Nejde o dlouhý výčet obecných věcí / „budeš tam sedět a poslouchat paní učitelku“ / či podrobností / „na záchod můžeš jít o přestávce“ /. Přibližně jeden rok dopředu by mělo být seznamováno s obrazy a s ději, které ho tam s vysokou pravděpodobností čekají. A část z nich si vyzkoušet a případně nacvičit. Třeba umět pět a později deset a patnáct minut v klidu sedět u stolku a na něco relativně vážného se soustředit. Běží o velmi cenný návyk, který ušetří moc času a nervů rodičům i vyučujícím.
Opět připomenu negativní přínos kroků jako strašení a nadbytek tzv. varovných historek, jak se někomu něco stalo. Necháme je prozatím někde bokem. Strachu a napětí dítě prožívá už tak dost. Zároveň nic nelakujeme růžově. Spíše je třeba dítě získat. Nejlépe se hodí poznání, že se tam bude denně dozvídat nové a zajímavé informace, najde si jiné kamarády a bude moci navštěvovat nějaký z nabízených kroužků zájmové činnosti. Rozhodně dítěti a jeho motivaci neprospějí prohlášení dospělých typu - „taky jsem se do školy netěšil“, „musíš to tam nějak vydržet“ či „my musíme do práce, ty musíš do školy, tak už to je“, „když tě tam nepošleme, tak nás zavřou a budeš tu sám“ atd. Nezapomeňme, že životní zkušenost dítěte je velmi omezená. Převážně ji nemá s čím srovnávat. Proto by měla být rozumně rozvíjena a upevňována. Nejpřínosnější je pozitivní cesta. Mnohokrát v praxi ověřeno.
Odkazy, které s tématem souvisejí a mohou pomoci:
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-kdyz-rodice-skole-dopredu-nereknou-87168
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-konecne-je-cas-nastupu-do-skoly-182880
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-co-poradit-prvnakum-17633
