Článek
Následující výrok bude na leckoho působit jako fráze. Jsem si dané skutečnosti vědom, ale přesto znění uvedu. Škola, jak je zřejmě možné souhlasit, není jen místem získávání sumy poznatků, ale má se stát především nástrojem tvořivého a kritického myšlení, rozvoje osobnosti a rovněž i prostorem pro přípravu na pozdější samostatný život. Tolik prozatím teorie a ideál.
Žel se tak v praxi většinou neděje a mnohé si člověk musí udělat sám. Nemusíme vše hodnotit pouze špatně. Výhodou zaostávání a nedostatků je, že člověk může více popracovat a nacvičit si, takže nemusí být později tolik překvapen jako jedinci, kteří nechají ostatní, aby za ně skoro všechno dělali. Zde se mají na mysli především děti rodičů, které nedostávají žádné úkoly a povinnosti, a navíc se jim snaží splnit každé přání, aniž by si něco „odpracovaly“. Tak ale život přece vůbec nefunguje. Nejdřív musí člověk něco ukázat, že cosi umí, pak skutečně dosáhnout výsledku a až poté následuje odměna v podobě platu či mzdy. A také uznání ostatních osob, ať již půjde o kolegy, kolegyně či o nadřízené, případně sousedy. Zůstává jen téma k zamyšlení, zda někdo bude ochoten trénovat. Byť k vlastnímu prospěchu! A jestli myšlenka vznikne, kdo mu pomůže. Nebo mu ji někdo vhodně podá? Jde o dost velké umění. Obvykle ho nazýváme inspirací, vedením a motivováním.
Závěr předchozího odstavce nese zvýšený význam. Důležitou otázkou je, kdo vůbec o zmíněných prvcích a předpokladech ví, kdo tady něco umí, kdo na určitý způsob a metody má čas a je schopen případně reagovat na změny, nové poznatky a požadavky atd. Převážně se sekáváme s rutinním přístupem a s každodenním lpěním na dosud používaných postupech a omezených pohledech, ve škole uvažujme o výuce svého předmětu a „dost“. A ponejvíce se zastaralým frontálním přístupem. Pro školu by více než přísné seznamy probrané látky podle schválených RVP a ŠVP měly být zajímavé názory významných osobností vědy, kultury, politiky ad. Nemusejí se nutně ve školství vyznat. Natož znát každodenní detaily. Ba neznalost může být v části situací výhodou, neboť jsou oproštěny od tzv. provozní slepoty.
Leckdy je z určitého pohledu žádoucí, aby si rodič vyčlenil hodně času a dokončoval kroky, které by dítě mělo absolvovat ve škole. Tam je spíše vystaveno řadě negativních vlivů a zejména informačnímu drilu. Mnoho informací učitelé předávají možná z důvodu, aby vedli hlavní slovo a udrželi si kázeň. Jako kdyby nebylo správné, aby probíhala diskuse, v níž mohou žáci vyjádřit své názory a postoje. Pak proces zvenku vypadá, že ho mají pod kontrolou a vystupují jako nejlepší a nejchytřejší. Za zmínku stojí například fakt, že ve škole drzost nemusí být drzostí, když jsou mladí vychováváni k vlastnímu názoru a jeho prosazování, což se ale dá dělat slušně, bez drzosti a bez otrávených obličejů. Záleží pochopitelně na vlivu rodiny i školy a rovněž na míře a podobě jejich vzájemné spolupráce. Ve správně vedeném procesu se najde řada kladných společných ploch, jejichž důsledkem je aspoň částečné naplnění dříve a zde výše zmíněných prvků a požadavků.
Uzavřeme, že škola by měla být místem a časem, na které většinou rádi vzpomínáme. Současně oceňujeme, že nás více než dostatečně připravila pro život, ať již uvažujeme o osobní a/nebo pracovní dimenzi. Vedle sdělené sumy informací by se mělo jednat zejména o poznání další varianty autority dospělé osoby a jak s ní efektivně vycházet, jak se správně chovat v sociální skupině, jak lépe spolupracovat, jak nakládat s informacemi, řešit problémy a zasloužit se o dosažené výsledky apod. V neposlední řadě bychom z ní měli čerpat poznatky a energii pro utváření pozitivních mezilidských vztahů s dalšími lidmi, s nimiž se v životě postupně setkáváme a jsme nuceni s nimi po kratší nebo delší dobu působit.
