Článek
Jak mám možnost mluvit s řadou lidí, snad mohu mírně neskromně prohlásit, že se od nich dost dozvím. A leckdy se jedná o značně zajímavé věci. Stačí projevit byť jen minimální úroveň zvědavosti a informace, zážitky a pocity plynou.
Pro řadu lidí nebude překvapením, že se tu řada cizinců cítí dobře. Právě se dostali mimo nebezpečné pásmo, v němž doposud dleli. Nebo museli pobývat. Pochopitelně se jako hlavní příčina myslí válečné boje. Člověk si moc nevybere. Riziko je takřka každodenním jevem. Pouze část lidí si na něj zvykne vcelku dobře. Ostatně o provozu kaváren a pláží ve městě Oděsa jsem psal během teplejších měsíců / viz Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-o-bezstarostnosti-ukrajincu-70859 /.
Dalším významným motivem jsou zde vydělávané peníze. Máme před sebou zřejmou a pro nás zde žijící jasnou analogii s pracovním působením Čechů a Moravanů v zemích na západ od nás. Za přibližně stejnou práci tam obdrží viditelně více finančních prostředků. Pokud nemají zásadní problémy s jazykovou bariérou a nedrží je příliš velké závazky, proč by neodjeli do zahraničí a nevrátili se s pěkným přídělem peněz? Někde jsem zaslechl či si přečetl, že příjmy pro zaměstnance a zaměstnankyně na Ukrajině jsou tak nízké, že pouze málokdy přesáhnou v přepočtu deset tisíc korun českých. Což je jistě málo. Na druhé straně tam je určitě levněji, a tak rozdíl nebude tak velký. Možná by mohl být menší než srovnání nás a občanů v sousední SRN, oproti níž jsou naše platy přibližně poloviční. V každém případě nepůjde o vysokou kvalitu života člověka.
Rozhodně bychom neměli podcenit rozvíjení dobrých mezilidských vztahů. Příchozí dospělí i dospívající zde mohou s někým navázat kontakt a dříve nebo později dospějí k rozhodnutí, že se již nebudou vracet. Zde v ČR potkali jedince, s nímž chtějí strávit budoucí období. Navíc v přívětivějším, bezpečnějším a perspektivnějším prostředí.
Někdo by se tu klidně / ne asi doslova / mohl skrývat, když předtím v rodné zemi páchal trestnou činnost. Tady bychom měli být více na pozoru. Ne všichni se chovají tak, jak bychom si přáli, tj. slušně a jako na dočasné či delší návštěvě. Myslím, že psát o jejich požívání alkoholu a o výrobě hluku po večerech a nocích je zbytečně. Leccos známe od nich i od části našich občanů.
Před pár dny jsem narazil na prvky, které bychom sice mohli očekávat, ale patrně by nás nenapadly jako první. Za prvé se jedná o přepravu obrazů. Lidskému jedinci přirostly k srdci, jak se mezi lidmi říká, chyběly mu zde a vystupovaly jako nemalé závaží na pomyslné misce vah, zda dojde na jeho návrat či nikoli. Za druhé můžeme v obdobném duchu psát o knihách. Leckdo z nás má nějakou velmi oblíbenou a nerad by se jí vzdal, i když čas pro její čtení s ohledem na aktuální věk již vypršel. Ve spěšném odchodu před blížící se frontou ji či je nestačil pobrat.
Na závěr jsem si nechal živého mazlíčka. Vlastně mě inspirovala jedna dívka. Ani ona není pevně rozhodnuta, jestli se vrátí nebo ne. Podle daného stavu také vypadají její studijní výsledky. Jinak řečeno a napsáno - nic moc. Stále si pohrávala s tzv. návratovou kartou. Až před pár dny jsem se dozvěděl, že se podařilo vybavit skoro všechny náležité dokumenty, aby se pejsek, její miláček, mohl dostat do ČR. Někdo si řekne, že půjde o další „válečné zvíře“, se kterým je spojeno riziko. Zde byla uplatněna přísnější kritéria a po stránce fyzického zdraví psa by mělo být vše v pořádku. A po psychické? Jistě se mu stýskalo. Podobně jako dívce. V nejbližších dnech by mělo dojít na shledání. Počítám, že bude očekávané z obou stran a vypadat dojemně.
