Článek
Obvykle si dítě představujeme jako bezmocného človíčka, který mnoho nemůže a ani nezmůže. A někdy nezmůže vůbec nic. Vždyť leckdy jde o velmi pravdivé konstatování, zejména když slyšíme neustálé rozkazy, upozorňování, zákazy a usměrnění a jim blízké prvky. A ještě by mohly přijít horší jevy a prvky.
Jenže leccos může být jinak. Děti mají poměrně silný vliv na chování dospělých a dokonce i ve velmi nízkém věku. Jako konkrétní příklad zde poslouží, jak ho rodiče obskakují hned od jeho narození. Vše v domácnosti se točí kolem něj. Během noci ho chodíme kontrolovat, jestli dýchá. Jakmile jen trochu zapláče, jsem jako rodič v pohotovosti a připraven mu posloužit čímkoli a po jakkoli dlouhou dobu, jen aby byl malý tvoreček uspokojen. Někdy stačí, jen když trochu kníkne nebo se nějakou dobu převaluje. Už se přemýšlí, co se děje, co by se ne/dalo a ne/mělo dělat atd. Prostě nejde o stav klidu.
Na tzv. nejmenší etapu navazuje předškolní období. Také zde se rodiče mnohému přizpůsobují a nekráčí jen o pokyny a upřesnění ze strany pedagogického sboru MŠ. Můžeme být svědky zvýšené aktivity rodičů při vymýšlení různých her a zábavných prvků, návštěv a zájezdů, jen aby dosáhli u své ratolesti spokojenosti. Jednou z podob je zahrnování nadměrným počtem nejrůznějších druhů hraček. Patrně nebude nadsázkou napsat, že dnešní dítě jich má více než dříve celá vesnice dohromady. A mimochodem se ukazuje, že tzv. dětský a hračkářský průmysl nedoznává krize. Možná se pravdě bude blížit prohlášení, že děti jsou stále rozmazlenější. Jedním z docela přesvědčivých důkazů jsou každoroční předvánoční úmysly a plány matek a otců při nákupu dárků pod vánoční stromeček. A následné úspěšné statistiky obchodníků a prodejců.
Po nástupu do školy proces úspěšně pokračuje dále. Posouvají se rovněž rodiče, část z nich se mění na služky a posluhovače, dopravce, výrobce různých předmětů a pracovníky logistiky. Nejpozději s nástupem do puberty se „rekvalifikují“ na sponzory, poněvadž požadavky synů a dcer raketově rostou, jak se snaží uspokojovat svoje už prve dost „široké“ potřeby. A navíc do hry mnohem razantněji a zásadněji vstupuje nový prvek - „musejí“ se vyrovnat svým vrstevníkům. Pak není omylem poznamenat, že děti v dost silném rozsahu ovlivňují materiální, technické, finanční a organizační prvky rodiny. Poměrně zásadním způsobem se podílejí na jejím charakteru a tváři. Konečně, pro mnohé rodiče jsou určitou výkladní skříní. Jen si vzpomeňme, jak jsme se sami museli předvádět na pokyn rodičů a jak jsme podnikali stejné kroky s vlastními dětmi. Těch básniček, písniček, kotoulů, stojek, obrázků, příkladů, kopů do míče, obloučků na bruslích a na lyžích… Ještě dnes se můžeme vidět na fotografiích a vzpomínat na pocity triumfu. Ale někdy také studu, nepatřičnosti, nechuti, zloby atd. Přesto s vlastními dětmi nastupujeme do stejného vlaku, v němž se jen tu a tam promění předměty. Dnes se procesy hodně točí kolem moderních komunikačních technologií. Jen někdy jsou ku prospěchu.
Samozřejmě bychom neměli vynechat ani zdravotní oblast jako celek. Tak například velmi se svého času diskutovalo o povinném a naopak o dobrovolném očkování. Co jen rodiče stráví času, než se seznámí s nucenými kroky. Řadu hodin jim sebere účast v diskusích, které se stavějí na některou z obsahově a činnostně znepřátelených stran. Někdy organizují názorové skupiny a jejich praktická setkání, podpisy prohlášení a petic. Vše v zájmu dítěte, které tak opět zvyšuje svůj vliv. A navzdory předchozím údajům ještě nejsme na konci. Takže máme důvod pro příští setkání, kde se ještě kousek posuneme.
