Článek
Nadpis může být bez otazníku i s ním. Obě varianty jsou v pořádku. Nabízí se ještě další znění - nebo možná - co jim nedat. Klidně by na konci předchozí věty mohl být otazník místo tečky. Situace opravdu není jasná. Většina rodičů souhlasí s názorem, že jejich děti by se měly mít lépe než oni. Sami pamatují tzv. horší časy, kdy si nemohli ledacos dovolit. Prožívali nepříjemné chvíle, pokud jejich kamarádi a kamarádky něco vlastnili, ale oni neměli nárok, ať již byly důvody jakékoli. U ještě starších rodičů a spíše prarodičů bývalo zvykem, že skoro nikdo nevlastnil něčeho moc. A s dětmi bohatých rodičů se vlastně nestýkaly, neboť jednotlivé skupiny a vrstvy byly dost odděleny. Což dnes téměř neplatí a možná právě proto se objevuje tolik potíží.
Často můžeme slyšet, že žijeme v těžké době. Zmíněnou myšlenku a pocit s vysokou pravděpodobností měli lidé v každé časové etapě před námi. Každý čas měl svoje. Hodně záleží na úhlu pohledu, jak se budeme dívat na lidskou historii jako na celek. Jedním z nich je, že dnes je uspořádání skutečně nejobtížnější. Pokusím se o demonstraci na konkrétním příkladu. Člověk si leží doma, je v pohodě, sleduje TV pořad podle vlastního výběru. Jestliže ho přepadne hlad, zavolá na jemu známé číslo a z určitého místa mu přivezou jídlo, které si prve vybral na některé z internetových stránek. Podobně si může zařídit nákup skoro čehokoli do domácnosti. Na rozdíl od předchůdců v dřívějších fázích vývoje společnosti se musí pohybovat jen na WC a poté ke dveřím, aby převzal objednanou zásilku. Vše se zdá krásné a jednoduché. Jenže se jedná jen o jeviště. Jak proces vypadá a co se děje v zákulisí? Řekl bych, že leckdy půjde o zajímavější dění, než co je pro nás oficiálně vidět. Jen namátkou - někdo spravuje sítě, druhý přiváží suroviny, třetí vaří, čtvrtý peče, pátý rozváží hotové potravinové výrobky. A šestý je někde v pohotovosti, kdyby se proces porouchal. Sedmý počítá peníze. Osmý má za úkol navrhnout reklamu, aby si člověk vybral více zboží a služeb a zavolal častěji. Devátý jeho nápady koordinuje a desátý je realizuje v praxi formou tvorby reklamních spotů a předmětů atd. Podílníků na fungujícím dění je ještě více.
Úvodní odstavec o „moderním“ způsobu života jsem nenapsal zbytečně. Hmotný nadbytek - jak bylo výzkumníky a historiky již vícekrát prokázáno - ničí člověka. Nejvíce snad dopadá na děti. Vidí kolem sebe spoustu příležitostí, zábavy a předmětů, nabídka možností je takřka nezměrná a nedohlédnutelná. Vlivem výše uvedeného přejícího postoje rodičů chtějí všechno mít. A navíc považují za samozřejmost, že všechno dostanou. A nejlépe hned. Má-li jiné dítě, nebo dokonce sourozenec, něco dříve, vzplane pověstný oheň na střeše. Tady je jistě chyba. Místo aby si děti odměnu zasloužily a třeba i vybojovaly, mnohé a někdy i vše jim bezpracně spadne do klína. Řekl bych, že tady jsou poškozovány a pro další život znevýhodňovány.
Nelze zde nevzpomenout přístup nezapomenutelného čsl. hokejisty Jaroslava Holíka. Jeho princip zněl - vychovávat děti v rozumném nedostatku. Jak uvažoval a hovořil, tak také provedl. Praktickým výsledkem se stalo, že se jeho děti zařadily mezi nejúspěšnější sportovce ve svých oborech. V neposlední řadě sám jako hráč dřel. Po skončení hráčské kariéry byl znám jako věcný a zavilý kritik sportovních poměrů a později jako nesmlouvavý trenér, který jako jeden z mála dosáhl zlatého úspěchu se svými hokejovými svěřenci v juniorské kategorii. Skutečně dobrý příklad. Z dnešního pohledu má jednu chybu - musí se moc pracovat a nás blahobyt vede jinudy.
Přesto se může zdát odpověď na úvodní polo/otázku obtížná. Proto by se nám mohlo hodit, když se u ní aspoň ještě jednou zastavíme. Projasnění berme jako přínos.