Článek
Proč bychom se o ní měli bavit? Nebo se jí budeme bavit ve smyslu zábavy? Pozor - neměli bychom hned na počátku tolik spěchat. Ono se může ukázat ledacos jiného, co by jeden nečekal. V následujících řádcích předložím několik prvků a podkladů. A patrně se k nim budou vázat otázky. Pak se uvidí.
Kdyby někdo popřemýšlel, docela brzo zjistí, že se nemusí debatovat pouze o oku člověka či jakéhokoli jiného živého tvora. Jak si zřejmě budeme pamatovat z doby povinné školní docházky, jeho součástí je právě duhovka. Vzdělanější dodají, že její latinský název je iris. Jedinci s nižším vzděláním a především s horší kvalitou paměti by měli být ostražití, aby si ho nepopletli s gyrosem či s erosem. Jak někdo nemá jistotu, docela lehce šlápne vedle a trapný okamžik se stane nemilou skutečností.
Nyní si na chvilku odskočíme od oční duhovky. Bude někomu stačit, pokud se zmíním o knize B. Říhy - Honzíkova cesta. Někomu v hlavě nenaskočí nic. Možná nečetl. Nebo má děravou paměť. Druhý si vzpomene, že kráčí o drobné dílko pro děti a pojednává právě o dětech. Třetí by se dostal dále a popsal by pár příhod, které chlapec na prázdninách u prarodičů zažil. Čtvrtý postoupí výše a vzpomene si na duhovku. Zde se jí myslí krásná duhová kulička, o kterou hlavní hrdina přišel. Naštěstí se s ní o něco později shledal, a tak mohl mít pocit, že svět je bezpečné místo a žije se v něm docela spravedlivě. V neposlední řadě narazíme na zvyk, že duhovka pro někoho znamená, že viděl duhu na nebi. Název by patřil do podobné skupiny jako kruháč, tj. mezi neoficiální názvy.
Právě nastala chvilka, abychom se vrátili k iris. Leckdo už si pamatuje, že v centru naší pozornosti se ocitá oční duhovka. Proč se o ní zmiňuji? Nedávno proběhla médii informace, jak se lidstvo posunulo na úseku moderních informačních a komunikačních technologií. Přesněji bych napsal - bylo posunuto. Uvědomme si, že na čele pokroku se ocitá pár velmi dobrých hlav, které můžeme nazvat vizionáři, tvořivými jedinci, nápaditými osobami, snílky, uskutečňovateli nápadů a organizátory nevídaných akcí. Zasvěcený člověk vystupoval v rozhlasu a v pořadu o nových médiích vykládal, jak se noví zájemci o poslední technologický výkřik skoro rvou o pořadí, aby nový výdobytek získali do svého vlastnictví.
Podmínkou jeho získání je maličkost - nechat si naskenovat vlastní oční duhovku. Ukazuje se, že se takřka nikdo z nich nad daným požadavkem nepozastavuje. Tak by mohla znít a také zní špatná zpráva. Příslušný odborník / přesněji redaktor Petr Koubský / upozornil, že se jedná o velmi citlivý osobní údaj a on by byl nadmíru opatrný. S daným procesem by souhlasil jedině v případě, že by opravdu nezbývala jiná cesta. Zde se jich rýsuje a naskýtá více. Za prvé nabízený technologický produkt vůbec nemusím mít. Za druhé se nebudu měřit s někým, kdo ho vlastní a používá. Není podstatný důvod. Za třetí mám v hlavě myšlenku, že nejsem otrok autora nápadu a výrobce prvku. Za čtvrté se opírám o svůj smysl života. Za páté, má-li ho J., nemusím ho přece mít i já! Ještě by se dalo pokračovat.
V závěru bych rád připomněl svůj oblíbený příklad. Jeho podstatou je, že po příchodu do nejmenovaného místního supermarketu se také přece nechystáme a nerozhodneme nakoupit všechen sortiment, který se v něm nabízí. Zde je limitem naše peněženka, dnes spíše stav na platební kartě. Zkusme příměr použít, abychom příliš nepodléhali osobám, které z nás mámí naše osobní údaje. Chceme snad vypadat jako nazí na veřejnosti? Odpověď je na každém.
