Článek
Nejde prosím o snahu navádět, aby lidé trávili v zaměstnání více přesčasových hodin a prohlubovali si svoji zátěž a vyčerpání. Ne že by přesčasy nebyly potřebné. Leckdo by je i uvítal, aby zlepšil svoji osobní, případně rodinnou finanční situaci a mohl mít při bilancování a nákupech více důvodů ke spokojenosti. Potíž ale je, že na jejich proplacení není v řadě organizací a firem dostatek finančních prostředků. Jedni vedoucí proti nim ze zásady brojí, další je schvalují, ale s odměnou za ně rozhodně nepospíchají. Snad prý přesčasníci na vše zapomenou. Asi nejméně je třetích, kteří je uznají a bez velkých řečí zaplatí. Ať se děje tak či onak, stejně se většinou stresům souvisejících s prací nevyvarujeme.
Kromě mnoha doporučovaných existuje ještě další řešení, jak se jim dá vyhnout. Doporučení je prosté - nad jednotlivými věcmi prostě strávit o něco více času než běžně. Mnohdy půjde o požadavek spíše iluzorní a ne příliš dobře uskutečnitelný, například jedná-li se o finiš na konci měsíce, kvartálu či roku, probíhá-li kontrola z ředitelství anebo nachází-li se šéf ve špatné náladě. Omezené možnosti máme pochopitelně u výrobního pásu a/nebo když působíme všem ostatním na očích. Přesto se jisté rezervy, jak si práci lze šetřit a netrávit pracovní dobu v poklusu, najdou. Již slyším výhrady nadřízených, normovačů a hodnotitelů efektivnosti. Ale pozor - nemusí jít jen o špatnou věc. Uvědomme si, že méně stresovaný pracovník není tak často nemocný, v dobré psychické a fyzické pohodě leckdy udělá více a ještě tolik nechybuje. A není snad snižování a lépe odstranění zmetkovosti jednou z cest k efektivnosti? A netouží každý pořádný nadřízený, aby se nemoc jeho pracovníkům vyhýbala co největším obloukem?
Zkusme se proto - prozatím dočasně a jaksi na zkoušku - stát více pohodáři a jít trochu proti současnému směru, kdy se zvyšuje tlak na rychlost, pohotovost a pružnost a kdy se nám stává, že už nemáme pořádně čas ani na jídlo. Namátkou vzpomeňme, jak jíme nad klávesnicí, cestou na dopravní prostředek, na poradu či tajně na poradě atd. Jistě nám někdy nechybí pocit, že pracovní týden uběhl velmi rychle a takřka nic si z něj nepamatujeme, o pozitivních prožitcích ani nemluvě. Zpomalení tempa a vychutnání si úkolů a klidu okamžiku by mohla být jedna z cest, jak si zkvalitnit život - uvědomovat si, co děláme a zjištěné prožívat.
Mimochodem - odborníci na lidské procesy tomu říkají „žít v přítomnosti“ a kladou na uvedený prvek dost velký důraz. Co kdyby měli ve svých konstatováních aspoň kousek pravdy? Navíc máme možnost volby - příjemné věci dělat pomaleji a užít si jich, zatímco horší a nepříjemné absolvovat rychleji, tj. jako právě včera, dnes a nyní. Ne nadarmo naši předci „vynalezli“ zásadu - spěchej pomalu. Kdo by chtěl vypadat chytřeji než jiní, zapamatuje si latinskou verzi - festina lente!
