Článek
Mezi dilemata rodičů občas patří, zda vůbec a kolik práce mají dát svým dětem. Sami si už nemůžeme z objektivních důvodů vzpomenout, ale před sto roky se nediskutovalo. Spíše se určovalo, co všechno děti budou muset vykonat a zvládnout. Namátkou nanosit vodu, poklidit v místnostech, pást housata, vykydat hnůj, naštípat dříví, vyčistit kamna a připravit do nich topení, nakrmit domácí zvířata, sebrat vejce, sekat trávu, sušit seno, okopávat záhony, tužit se na poli, sbírat plody, být po delší dobu po ruce rodičům a ještě by se dalo nějaký čas pokračovat. Prostě hodně práce…
Jistě ne náhodou nebyl v podstatě žádný problém s obezitou. Pokud by někdo nemohl odhalit příčinu a správnou odpověď, je vcelku snadná - děti se dříve o mnoho více a častěji pohybovaly a daleko méně jedly. O dosažení potřebné kalorické hodnoty ani nemluvě. Dnes je poměr zcela převrácen. Děti se nehýbou a jejich strávní spotřeba je neodůvodněně vysoká. Skoro stejnou logiku má, že když budeme do nádoby delší dobu lít vodu, přeteče. V člověku však hodně zůstane, a proto začne měnit objem a pochopitelně i hmotnost.
Odbočka rozhodně nebyla zbytečná. Chci se dnes několika poznámkami zastavit u práce dětí. Mnozí rodiče se snaží vytvořit jim co nejlepší podmínky, aby se mohly soustředit na učení, na vypracovávání domácích úkolů a na přípravu na další den. Souhrnně však můžeme konstatovat, že navzdory uvedenému kroku nejsou výsledky dětí zásadně lepší. Celkově je spíše správné je považovat za slabší. Jinak řečeno - jednička dnes se nemůže srovnávat se stejnou známkou zpřed 20, 30 a 40 roky. O maturitě ani nemluvě. Jaká asi může být její hodnota, když žáci a žákyně na SŠ nastupují se současnými nedostatečnými známkami, které by podle dřívější přísnější klasifikace měly být spíše šestkami a sedmičkami? Žel možná ještě o kus níže. Mj. i proto je tak vysoký „odpad“ na VŠ. Jde o 40 %. Kvalita prostě není dostatečná a VŠ studium je jen pro 10, maximálně 15 % nejlepších. Snaha mít víc než 20 a více % obyvatel s VŠ vzděláním je omylem. Možná jako cíl hezky vypadá, ale…
Jeden z nejdůležitějších úkolů rodičů a dětí je celková příprava na život. Pak by nemělo jít jen o učení. Pochopitelně znalosti jsou významné, ale pouze s nimi se nevystačí. Je dobré mít i pracovní návyky, samotnou pracovitost, osobní odpovědnost, kázeň, vůli, vytrvalost a aspoň dostatečný smysl pro povinnost. Problém je, že děti mají kolem sebe příliš mnoho různých lákadel, které je vábí úplně jiným směrem. Rodiče by jim měli pomoci vytvořit pokud možno jasná a fungující pravidla. Potíž tkví ve faktu, že sami je mnohdy nemají, navíc neznají mechanismy utváření, místo dlouhodobě správně nastavených hranic se snaží řešit každou aktuální situaci, což je nesmírně zaměstnává a vyčerpává. Jakmile dojdou síly a trpělivost, sahají po slovní a někdy i po tělesné agresivitě. A proces se ubírá jiným, ne vhodným směrem.
Zcela jistě a po právu by se tu měla připomenout známá životní moudrost - je třeba ohýbat proutek, dokud je mladý - a k ní přidat - co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš. Mají svoje racionální jádro, ale nadměrně bych je nepřeceňoval. Je dávno zjištěno, že vytrvalým a především poctivým tréninkem je možné si potřebnou kondici udržet do vyššího věku. Na adresu druhé je nutno doplnit, že pro značnou část procesů neplatí vůbec z důvodu, jak se svět kolem nás rychle mění. Spíše by šlo o tvorbu, rozvíjení a zdokonalování již vzpomenutých pracovních návyků. Často také o jejich proměnu, která by měla navazovat na restrukturalizaci v hospodářství země. V dané souvislosti by jistě bylo prospěšné si sdělit několik konkrétních informací o dětské práci. A porozhlédnout se již v historii. Poté se nám řada souvislostí nejen vyjeví, ale budeme je rovněž lépe chápat. A mít jasněji pro dnešek a zítřek!
