Článek
Významným signálem nám jsou vánoční stromky. Můžete tomu klidně věřit. Jejich tíživý problém je díky dobrému nápadu naštěstí vyřešen. Mnozí se vstříc novému roku dívají s velkými nadějemi a očekávají mnoho dobrého, aniž by bylo na čem stavět, a aniž by sami vynaložili konkrétní snahu a úsilí. Jiní zastávají poněkud skeptičtější přístupy, protože si představují, jak obtížně začne pracovní část, jak se zvednou ceny různých položek, bez nichž se v podstatě neobejdeme atd. Nedávno jsem narazil na zprávu, která nás opravňuje, že bychom mohli do nového roku opravdu vstoupit bez obav.
Jako kluk jsem strávil dětství na vesnici. Samozřejmostí pro mě byl živý vánoční stromek. Jeho původ býval různý. Někdy ho prodávali u místního konzumu, jindy přijelo pár nadšenců traktorem a stromečky prodávali přímo z korby, která byla ještě špinavá od kampaně s cukrovou řepou. Asi dvakrát nám ho nabízel soused, aniž by se měl k tomu, aby prozradil původ. Další přirozenou záležitostí se stalo jeho zdobení. A tak lze pokračovat.
Všechno jednou končí, a tak pár dní po třech králích se uvažovalo, kdy přijde den, aby se stromeček z naší domácnosti odstěhoval. Moc se mi do skládání ozdob nechtělo, ale co se dá dělat. I kdyby se člověk snažil, čas prostě nezastaví. Bývalou součást lesa jsme ponechali ve stodole, než úplně uschla. Také další postup byl jasný. Vyschlý kmínek byl rozřezán a spálen buď v kamnech, nebo se občas dožil jara a byl použit při prvním dubnovém opékání buřtů. Proces běžel zcela logicky a normálně a nijak jsem se nad ním nepozastavoval. Přišlo mi zcela přirozené, že se nic nevyhodí a vše se spotřebuje.
Později jsem byl nucen se přestěhovat do města a kus původní přirozenosti zmizel. Možná ale spíše šlo jen o přechod do jiné podoby přirozenosti. Už během prvních městských Vánoc jsem si všiml, že prodej je jiný než na vesnici. Hlavní projevy mě však teprve čekaly. Krátce po Novém roce se totiž stromečky začaly kupit u popelnic a někteří občané je dokonce jen tak vyhazovali z balkónů a oken a klidně je nechávali za nebo dokonce před paneláky. To je ale přístup a pořádek, pomyslel jsem si. V duchu předchozích zkušeností a poznatků jsem spustil malou soukromou ekologickou kampaň. Apeloval jsem na lidi, psal jsem články do místních novin, litoval jsem naše lesy a jejich mladé borovicové, smrkové a jedličkové / ty především, je jich málo / synky a dcerky, nabádal ke koupi umělých, vysvětloval, jak je užitečné je nechat uschnout a spálit atd. Jak asi tušíte, nebyl jsem s ní úspěšný. Část lidí mi dokonce řeklo nebo naznačilo, abych se vzpamatoval. V podstatě jsem rezignoval a vždy na počátku roku se kolem sebe raději moc nerozhlížel.
Tak trochu jako bokem jsem se před pár lety seznámil s informací, jak jsou v hlavním městě vánoční stromky sváženy do ZOO, kde si na nich pochutnají sloni. Jistě dobrá věc. Avšak nikoli řešení pro celou zemi. Svoz odkudkoli do, byť nejbližší ZOO by se jistě velmi prodražil a přes dobrý úmysl by se životnímu prostředí s ohledem na množství výfukových plynů neprospělo. Ale snaha byla projevena a akt je třeba hodnotit kladně. Nevím, jestli chuť slonů a proces probíhající v Praze se staly inspirací, ale nedávno moje srdce trochu zaplesalo. Objevila se zpráva, že v některých městech místní úřady pořídily drtičky. Smyslem je, že stromky z nedalekého okolí svezou na určené místo a pověřený pracovník z původních vánočních stromků učiní cosi jako řezanku. Ta je posléze odvážena zpět do přírody, případně je rozházena ke stromům a keřům, které rostou na území města nebo jeho části. Myslím, že jde o velmi užitečný krok, nad nímž by měly uvažovat všechny městské a místní a další úřady. Mají sice hodně starostí s tzv. evropskými a státními požadavky, ale proč by se nedalo využít metody, která je šetrná k přírodě, pomáhá jí, přináší lepší a utěšenější vzhled našeho okolí, a ještě je v souladu s ekologickými požadavky a představami.
Kdybych měl jít ještě kousek dále, odvážil bych se tvrdit, že drcení vyhozených vánočních stromků by se mohlo stát dalším krokem při praktickém uplatňování dobrých nápadů. Jestliže už v ulicích máme plechové strážníky, optické zpomalovací pruhy, programy proti šikanování a drogám, proč by se nešlo ještě dále? Třeba poslouží jako příklad a podaří se postupně uskutečnit ještě některé jiné. Naše země by uvedený přístup moc potřebovala. Po stránce vánočních stromků můžeme proto jít do nového roku patrně bez obav.
PS: Díky svým relativně bohatým pracovním cestám jsem poznal mnoho měst. Nevím, jestli budete věřit, ale na vyhozené vánoční stromky narazíte / nejen u popelnic / ještě v dubnu.
