Článek
Po přečtení možná někdo s ohledem na charakter dnešní doby namítne, že jde o kroky ještě odvážnější než odvážné. Uvidíme. Každý z nás uplatňuje individuální pohledy a přístupy, a tak se není co divit rozdílnostem ve vnímání.
Ještě krátce navážu na pouťové a jim podobné atrakce a jestli se v dnešním díle uplatní něco z adrenalinových aktivit / viz Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-harmonizacni-pobyt-tzv-adaptak-a-pokusy-o-zpestreni-akce-90308 /. Opět bych připomněl hledisko ne/jistoty. A odlišnosti mezi amatéry a profesionály. I když… Jako malý chlapec jsem před několika desítkami let v Budapešti s očima navrch hlavy sledoval sjíždění loděk z kopečku. Bylo určeno pro dospělé a údajně se mělo jednat o romantický zážitek. Nejprve měly páry při držení se za ruku či dokonce v objetí zažít „trochu adrenalinu“ při sešupu a poté se lehce pohoupat dole na vlnách v kulisách, které připomínaly středověké italského města. Patrně šlo o Florencii. Ke všemu jim hrála typická hudba pro zamilované, jak jsem se už tehdy dozvěděl od rodičů. Nevím, jestli jsem měl štěstí nebo smůlu, ale jeden případ se úplně nepovedl. Nepamatuji si, kde se udála chyba. Skutečností se stalo, že na spodní části na sebe dvě lodi narazily. Ránu slyšeli lidé okolo a zvědavě pokukovali, co se děje. Atrakce byla ihned pozastavena a dozorující pracovník naskočil na kánoi a hbitě k nim vyrazil. Ukázalo se, že se nikomu nic nestalo. Jen byli v šoku. Bok lodi nebyl proražen, pouze trochu odřen a za chvíli se pokračovalo dále. Provozovatel má přece zájem, aby jednak zdržení a čas bez výdělku netrval dlouho a jednak aby se neroznesla nějaká špatná zpráva, která by odrazovala zájemce a zájemkyně. No co, jen do sebe loďky drobet drcly. A co? Tak měl znít vzkaz. Pokud měl vůbec vzniknout.
Po úvodním konkrétním příkladu z předchozího článku, kde jsme si objasnili význam a použití neprůhledného šátku, se - obrazně napsáno - podíváme do více rozčeřených vod. Děti dopředu dostanou pokyn, že si s sebou mají vzít „nějaké potraviny“. Není přesně napsáno co a kolik. V přípravné části akce se mají spolu dohodnout, kdo co obstará. Nejde jen o obsah samotný. Mezi výsledky se má zařadit, kdo a jaké jídlo ponese a kdo ho „někde“ připraví. Předem nevědí, kam přesně se pojede a/nebo půjde. Je reálné, že k přípravě stravy může dojít někde v přírodě. Zůstane na nich, aby se připravily na variantu, že si někde sednou, pouze nakrájejí chleby či vyndají rohlíky a pomažou je paštikou nebo rozkrájejí na kousky sýr, který mají s sebou. Někdy padne upřesnění, že nelze rozbít tábor tzv. v civilizaci. Třeba ne v městském parku či na obecní návsi. Od pořadatelek vím, že „větší legrace“ bývá s vařením. Myslím, že nebudu přesně popisovat, jak se děti dohadují, loví zpaměti, co a u koho kdy viděli, jak se snaží někoho o něčem vedle sebe přesvědčit, jak vzniká přirozený vůdce a kdo se komu motá a nazlobí někoho atd. Běží o zcela přirozené procesy v oblasti mezilidských vztahů.
Mezi důležitá poznání a výsledky probíhajícího děje patří, že si žáci a žákyně něco osobně prožijí a mnohem lépe zapamatují, než kdyby šlo o pouhý výklad. Dále si uvědomí, jak je nesnadné se plně obsloužit po dobu řady hodin. Podobně lze probírat, jak nabírají poznatky a zkušenosti z oblastí, které se vzletně nazývají klíčovými kompetencemi. My za nimi nebudeme hledat nic světoborného. Jde o vyšší úroveň spolupráce, vzájemné pomoci, pochopení, vylepšení komunikačních procesů atd. Takže běží o leccos, co budou později v životě potřebovat. Nikoli v malém rozsahu.
Pochopitelně je třeba - hlavně s ohledem na dnešní „náročnou“ dobu - mít podstatné prvky a cíle předem projednány s rodiči, vše jim řádně objasnit a získat je pro obsah, rozsah a styl akce. A mj. aby dětem skoro nic předem neprozrazovali. Naštěstí se najde skupina rodičů, kteří danému směru a podobě fandí. Nebo ji aspoň tolerují. Uvidíme, jak ona vlaštovka zapůsobí na ostatní a jestli posílí „jaro“.
