Článek
Příběh obvykle dodává předkládaným prvkům a informacím zdání důvěryhodnosti. Proto jsem se rozhodl ho použít. Věřím, že přispěje k dokreslení situace, která v částí dějství opravdu nebývá snadná.
V části rodin se stane, že potomek se teprve v jedenácti letech dostane do situace, kdy by měl strávit tzv. náročnou noc ve dvojím smyslu. Jednak mimo místo bydliště a jednak bez rodičů. Uvedené typy se odděleně občas vyskytnou, ale jejich kombinace může opravdu vyvstat prvně až v relativně vysokém věku. Sám jsem měl možnost se o její existenci přesvědčit. Kdo by odhadoval, že průběh nebude úplně snadný, hodně se přiblíží k pravdě. Jednalo se o chlapce, který již dříve měl ve třídě určité potíže. Tak například se po relativně krátkou dobu stal obětí narušování vztahů ve třídě. Nezdá se mi úplně vhodné tu použít pojem šikanování, jak s ním čile operovali rodiče. Podstatou dění se stalo, že byl znám a vystupoval jako docela zanícený zájemce o nejmenovanou oblast související s přírodopisem. Je jasné, že postupně nabral příslušné informace. Neměl jich málo a navíc cítil potřebu se prosadit.
Svoje poznatky nabízel a občas skoro vnucoval jiným dětem. Je vcelku jasné, že jeho aktivita nebyla vítána. Děti ji vnímaly jako nechtěné pokračování výuky a jeho snahy považovaly za šprťounství. Proto se pár jiných chlapců rozhodlo, že „jeho akce omezí“. Žel si nevybrali optimální postupy, a tak k třídní učitelce ze strany rodičů doputovala stížnost právě na šikanování. Díky úsilí učitelky a školního psychologa se podařilo věc vyřešit ve velmi krátké době a kuprospěchu celé třídy, která se díky několika cíleným vstupům poučila a kladně posunula. O co šlo konkrétně?
Někdo by mohl navrhnout, aby se apelovalo na slušné chování a příslušné normy. Nejde o úplně chybnou cestu, nicméně vypadá jako málo účinná. Proto je vhodné využít jinou. Třeba spojit konkrétní obrazy s dopady, které zřejmě přijdou. Mezi použité argumenty se přiřadilo, že je poněkud ostudné ve 21. století, kdy si užíváme mnoha výdobytků moderních informačních a komunikačních technologií, postupovat jako ve středověku. Zazněl argument, že by jim placatí elektroničtí kamarádi mohli být odebráni, spolu s odstavením elektrické energie, kdy by byla na delší dobu přerušena dodávka elektrického proudu. O teplé vodě a sprše by si žáci a žákyně mohli nechat jenom zdát. Nádobí by se umývalo v potoku, který nemusí být úplně blízko atd. A vše by se nosilo v rukou a za jakéhokoli počasí. A ve středověkém oblečení. Samozřejmostí je stav bez obchodů s potravinami. Pokud by někomu nechutnaly placky upečené na kamenech od ohniště, měli by vyrazit do lesa, aby si „něco pořídil“ sám. Měli se vážně zamyslet, jak konkrétně by si počínali atd. Na rozdíl od běžné školní látky si děti leccos zapamatovaly. Na část procesů se žáci a žákyně od onoho dne dívají trochu jinak. Mezi důležitá zjištění patří, že nežijeme v jistotě a nic není věčně a samo sebou dáno. Jejich technologická suverenita byla drobet rozkolísána a narušena. Je však otázkou - na jak dlouho?
Zapamatujme si, že zdaleka ne každé dítě zvládne nároky uvedeného pobytu. Občas kráčí o náročné a částečně až dramatické procesy. Není divu, že doprovázející a odpovědné dospělé osoby prožívají obavy před ním a především během něj. Někdy se tak stane i po jeho ukončení. Objevují se rozličné „dozvuky“. Námi sledovaný chlapec na něm sice vydržel, ale bylo vidět jeho trápení se a bezradnost. Třeba když nevěděl, jak se na jakou aktivitu má obléci. Tak se stalo, že byl ustrojen příliš, nadměrně se potil a jaksi ho nenapadlo, že by si měl číst strojení odložit. Stalo se až na zásah učitelky. Podobných dějství se odehrálo více.
