Článek
Jistě není potřebné zdlouhavě opakovat, jaké plány si lidé dávají na dobu vánočních svátků. Mezi stálice kromě nadměrné konzumace potravin a rozličných návykových látek patří navštěvování příbuzných, blízkých a někdy také jen známých. Za částí z nich vyrážíme pěšky. Je-li příznivě nakloněno počasí, dá se použít jízdní kolo. Častěji poté vlaky a autobusy. Nejvíce používaným dopravním prostředkem budou a jsou osobní automobily. Pro úplnost bych měl připomenout prvky MHD, jež mají ve svátečních dnech kromě delších intervalů výhodu, že se v nich lidé mohou svézt i pod vlivem zmíněných návykových látek.
Pro většinu lidí příprava a průběh vánočních návštěv obvykle patří mezi ustálené rituály. Znám uspořádání, kde obyvatelé jezdí za jinými každý rok ve stejný den a dostavují se na týž čas jako loni, předloni a po mnoho let dříve. Jako kdyby šlo o automatický proces. Pokud by se tak nestalo, dost možná by se u nich projevila zvýšená citlivost a vzrušivost a lecjaké méně příznivé dopady.
Optimálně by se mělo stihnout navštívit všechny. Všimněme si, že leckteří jedinci si naplánují návštěv hodně. No a aby se vše podařilo, předsouvají řadu vánočních návštěv do období před svátky. Jde pak o opravdové vánoční návštěvy? Co když se někdo z dříve poctěných naší přítomností bude cítit ochuzen a znevážen? Nebo naopak potěšen, že akt má již za sebou?
Je dobré vědět, že všichni nemají dnes probíraný druh návštěv v lásce, natož aby jimi byli nadšeni. Leckdo je vnímá jako společenskou povinnost, kterou je zapotřebí vykonat. Ale proč vlastně? Aby lidi neřekli? Aby poté nečelili otázkám typu - „a proč jste nepřijeli?“, „my jsme vás čekali, kde jste byli?“ či „vždyť jsme se domluvili, tak kde jste se zasekli?“ A pozor - někdy jsou doplněny o kritické až ironizující poznámky a náznaky. Jistěže nepřispívají k rozvíjení dobrých mezilidských vztahů. Nemluvě o faktu, že slova druhé strany v nás mají vyvolat pocit studu a viny. Ba snad se máme vytasit s jakousi „náhradou“? A jakou by měla nést podobu? Třeba lahev alkoholu? Mísa cukroví?
Zkusme se podívat, jestli se na návštěvy opravdu musíme vypravit. Od expertů na duševní procesy lidí zaslechneme, že vše je v naší hlavě. My se můžeme a máme rozhodnout, jak se k úseku navštěvování postavíme. Člověk by měl požívat určité svobody. Když se rozhodne, že nikam nepůjde, neboť mu je nejlépe doma s partnerem, neměl by být nucen. Vezměme v potaz i opačné případy, kdy návštěva jinde může pomoci odladit negativní domácí atmosféru. Nezřídka lze narazit na kousky empatie a hostitelé poznají, že cosi není úplně v pořádku, vstoupí do procesu a leccos se urovná. Občas za pomoci alkoholu a zvýšeného příjmu sladkostí. Člověk mimo domov přijde na jiné myšlenky a původní napětí by mohlo poklesnout. Žel se i zvýšit. Nebo až po návratu domů, kdy nastoupí řada výčitek a štiplavých útoků. Jak se oni mají dobře! Jak se k sobě hezky chovají! Kolik vydělají peněz! Jak…
Samostatnou kapitolou je tzv. přetrpění nebo vytrpění návštěv. Mnoho lidí ví, že příchod jiných osob musejí nějak vydržet. Jde přece o letitou tradici. Ale oni nemusejí! Máme řadu komunikačních možností. Třeba napsat sms, že jsme dostali horečku… Jinou otázkou je míra ochoty, schopnosti a též odvahy návštěvu odmítnout a zrušit. Zejména když tušíme, že by mohla vzniknout nepohoda, hádka a lecjaký způsob napadení.
Pro leckoho je posílením záporných pocitů otázka - „tak jste si návštěvu užili?“. Co má člověk říct? Jak se má tvářit? Má se svěřit se svými skutečnými pocity? Co by po jejich zveřejnění následovalo? Třeba že jich měl za dvě hodiny plné zuby? Že stále opakovali, co slyší nejméně deset roků? Že po nich všude zůstal nepořádek? Něco bylo rozbito? V podtextu je možné cítit názor - „měli jste se na ně vykašlat a zajet k nám“.
A ještě poslední poznámka. Zkusme se ve světle svých návštěvnických trápení podívat na osoby, které byly více či méně postiženy nedávnou střeleckou tragédií na FF UK v Praze. Jak by rády absolvovaly cosi jako „normální návštěvu“. Uvažme, že některé jí aktuálně nejsou po tělesné a duševní stránce schopny. A známe počet jedinců, kteří již žádnou návštěvu nevykonají. Tím méně vánoční!
