Článek
Je docela možné, že více lidí registrovalo výročí upálení mistra Jan Husa v německé Kostnici, než že do druhé fotbalové ligy do SRN odešel ze Sparty na hostování mladý talentovaný hráč Michal Ševčík, neboť se mu opět nepodařilo probojovat se do základního či rotujícího kádru vítěze české soutěže v posledních dvou letech. Není divu. Celek je nabitý kvalitními plejery a ambice nejsou nijak nízké.
Já bych ale předložil stejné příjmení, ovšem nositelem je jiná osoba. Ano, leckomu již svítá. Jde o kontroverzní postavu, která údajně byla spatřena na místě demonstrace nespokojených občanů. Zvýšenou pozornost přitahuje zejména z důvodu, že působila na vysoké funkci na VŠE. Po nějakém čase už nikoli. Pan docent byl odejit. Pak se objevila zpráva, že se na národohospodářskou fakultu opět vrací. Byť nikoli do čela. Co se děje?
Před pár dny jsem shodou okolností měl možnost poslouchat pořad, v němž vystupovali historici a hodnotili postoje a jejich změny u svých předchůdců. Na konkrétních příkladech ukazovali, jak se vyvíjely jejich politické názory a přístupy a ke komu oni sami měli v různých časových etapách blíže a ke komu dále, komu a čemu byli poplatní. Autor a pozvaní hosté hovořili o vcelku přirozeném procesu, poněvadž společnosti se vyvíjejí a přicházejí nové informace, úkoly a výzvy a nelze - vlastně lze, ale není moudré - vždy upjatě setrvávat na stejných pozicích. Jinou otázkou je míra nátlaku ze strany politiků a jimi zastupovaných stran.
Kdybych si mohl dovolit osobní vzpomínku na jmenovaného akademika, je převážně pozitivní. Před mnoha lety jsem vedle něj pravidelně publikoval sloupky v deníku Metro. Každý jsme se zabýval jinou oblastí, ale obdivoval jsem jeho postoje a břitký sloh a postup, kdy se nebál nazývat věci pravými jmény. Myslím, že jsem se s ním setkal také na slavnostní recepci Liberálního institutu v prostorách ČNB, když probíhal široce pojatý a myšlenkově bohatý seminář ke známému dílu myslitele Adama Smithe. Svými postřehy velmi zaujal nejen mě. Již tehdy kritizoval ekonomická rozhodnutí vlády a jím vyslovené myšlenky platí i dnes.
Jenže čas se posunul. A my s ním. A do jiných pracovních pozic. Navíc k nám vstoupil požadavek na korektnost a rozlézá se cenzura. Napadá mě významná otázka. Jaká je svoboda člověka, který působí v určité instituci? A hned navazují další. Nakolik má, měl by či musí dodržovat hranice a pravidla? Zejména směrem k veřejnosti. Jistě není správné a vhodné chodit mezi lidmi a provolávat skandální hesla typu „rektor je v…“ apod. Ano, myslím na zásady slušného chování. Budeme souhlasit, že platí pro každého? Ale opravdu? Viz chování politiků. A je nutné připomenout též problém loajality. Kdybychom se jí neřídili, nastal by rozvrat na ne jednom pracovišti a s ním spojené propuštění. Pokud by byla moc velká, takřka nikdy bychom se nedočkali tzv. velkých věcí. Třeba také listopadových událostí v roce 1989.
Katolický kazatel mistr Jan Hus je přesně příkladem, jak procesy ve společnosti fungují. Jak se vrchnost obává jakékoli kritiky a jaké činí kroky proti jejím autorům a autorkám a jakými pojmy je nazývá. Stačí srovnat jevy zpřed podzimu 1989 a dnes. Kdo vidí přesně, najde řadu velmi podobných jevů. Třeba imperialističtí zaprodanci a přisluhovači kapitalismu v. chcimírové a dezoláti a ruští švábové. Pravda, odvolaný docent nemusel jít do kotelny, do lomu, ale prožil si jistě své. Nyní se vrací, i když s ním leckdo nesouhlasí, včetně vedoucích představitelů VŠE. Dovnitř nevidím, ale vezměte jed na věc, že tam vzorně funguje působení psychologických mechanismů a zákonů. Jak vše dopadne? A co bude dále? A kolik se dozvíme my venku a nezasvěcení? Hus již promluvil a nadále promlouvá. A co Ševčík? Ne jen jako „česko-německý“ fotbalista…
