Článek
Aby bylo jasno, nejde jen o ně, ale také o hrušky a švestky. Možná neběží ani o uvedené ovoce a problém leží ještě hlouběji. Pamatujeme nedávné doby, kdy mnozí občané chodili ovoce do příkopů sbírat, aby si sběrem a prodejem zpevnili rodinný rozpočet a současně zpestřili a doplnili jídelníček. Nabídka samoobsluh nebyla zdaleka pestrá jako dnes, a tak se každé přilepšení hodilo. Dnes si můžeme v moderních supermarketech vybrat, doslova co hrdlo ráčí. Samozřejmě každý podle své peněženky. Či stavu na platební kartě.
Zdá se, že jsme během fungování tržní společnosti nějak zlenivěli a nestojí nám za námahu jít si posbírat ovoce, v mnoha případech už ani na vlastní zahradu. Než někam chodit raději strávíme čas sledováním napínavých / opravdu? / telenovel, které nás rozhodně „obohatí a poučí“. Lepší sedají k obrazovkám aspoň s cílem, aby si ověřili svoje vědomosti. Dovoz ze zahraničí válcuje naše zemědělce, ovocnáře a pěstitele, a tak není divu, že o naše česká jablka není zájem. Proč je jíst, když jsou na trhu zahraniční? Cizí ovoce přece lépe chutná. Možná brzy prohlédneme a až se ho nabažíme, zase sáhneme po našich českých výpěstcích. Podobně jako je tomu s návštěvami zahraničních rekreačních destinací. I když hodně českých a moravských občanů vyjíždí a vylétá dost daleko, mnozí se dálav již nabažili a soustřeďují se na domácí krajinu. Leckdo je přitlačen i nedostatkem peněz a zvýšenou inflací, která je nejvyšší právě u nás. Je-li v nouzi, třeba mu dnešní řádky přijdou vhod. Ještě totiž není úplně pozdě.
Zahraničním výrobcům současný stav nesporně vyhovuje. Oni své produkty vyvezou a prodají. A samozřejmě vydělají. Nám spotřebitelům částečně také, neboť nemusíme nikam chodit a nic sbírat. O to větší hody jsou však připraveny pro vosy, ptáky, slimáky, mlže, plže a podobnou sliznatou havěť. Nebo je snad takový stav lepší pro samu přírodu? Jde o pomoc nebo o ničení krajiny, když příkopy přetékají kazícím se a plesnivějícím ovocem? Máme zde ještě další paradox. Mnozí nadáváme, jak máme málo peněz. Než abychom ale sedli na kolo nebo vyšli kus pěšky za město, raději si skočíme do nejbližšího super- či hypermarketu. Vždyť vše zaplatíme. Možný je ale i takový pohled, že jsme současnou vysokou úrovní práce a požadavky nadřízených natolik unaveni, že volíme menší zlo a spíše vydáme peníze navíc, než abychom se někde plahočili s taškou či batohem po příkopech. Snad ještě nezaměstnaní tam mohou chodit, ale „my“, kdo máme dost práce, určitě ne.
Statistika k dispozici asi není, nicméně by asi bylo rozumné se vsadit, že v zemích EU jsou příkopy čistší. Že by tam nerostly podél silnic žádné stromy? Nebo snad jsou speciálně upravené nebo dokonce otrávené, aby nic nerodily? Nebo je příčinou jiný vztah lidí k přírodě? Možná je také rozdíl v čase. Když ovoce z míst kolem vozovek sbíráme dnes, kdy je provoz vícenásobně silnější, čekali bychom ho oprávněně „olovnatější“. Na druhé straně se celkově zlepšilo ovzduší, a tak by ovoce mělo být o něco hodnotnější a zdravější. Vždyť i lososi se vracejí do našich řek, pravda, díky nezměrnému lidskému úsilí, obětavosti a milionovým podpůrným dotacím. Možná i naše příkopy by po vzoru vzácných ryb nějaké peníze potřebovaly. Nebo spíše vyšší obyčejnou lidskou péči. Ale kdo by zde dělal?
