Článek
Asi tady není potřebné někomu dlouho něco vysvětlovat. A někoho přesvědčovat. Každý by asi potvrdil, že jsou-li zralé, mají v sobě skoro neodolatelnou přitažlivost a chutnají sladce. Jiná je situace v případě nezralosti. Možná ne náhodou se o čase pubertálních let mluví jako o období nezralých malin. Uvedené hodnocení nám dává jakýsi určitý signál.
Dnes nabídnu příběh, kde maliny vystupují ve zdánlivě hlavní roli. Je o jedné mamince a přibližně tříletém chlapci, jak se spolu vypravili do supermarketu. Jak se stává zvykem, z řady před domem vzali nákupní košík a vjeli dovnitř. Maminka vybírala a hoch se jí skoro do všeho pletl. Koš se postupně plnil a zřejmě i díky možnosti aktivního podílu klučík nezlobil. Byl šikovně zapojen. Jenže pak nastala změna. Maminka potkala kamarádku, s níž se drahnou dobu neviděla. Jako když se na lodi otočí kormidlem.
Znáte onu scénu v známém duchu „jé, to jsme si dlouho nepopovídaly“ a „co je nového, jak se máš?“. I když je o ženách obecně dobře známo, že stihnou vykonávat současně více věcí, nyní nešlo úplně o ten případ. Novinek a pocitů bylo tolik, že maminka na svého synka pozapomněla. Často nepříjemná čekací fáze pro dítě a nijak oblíbená disciplína. Ono ale nezlobilo. Shodou okolností zůstalo i s košíkem poblíž malin. A právě ony vzbudily jeho chuť. Vzhledem k výšce nástroje k nakupování a své vlastní byly maliny v něm nedostupné. A chlapec? Poradil si. Má přece krabičky přímo před sebou na prodejním stolku! Protože maminka je již dříve vybrala, považoval je za svoje. Jenže chutné plody z jiné části planety byly uzavřeny v plastovém obalu. Snažil se, obal vzdoroval, dále vrtal prstíčkem, nevzdával se, až dosáhl kýženého cíle.
Dostavil se patrně zážitek pohody a výhry. Nyní putování malin do úst snad již nic bránit nebude. Jeden plod po druhém se stěhoval z krabičky do malé pusy. Kolem rtů měl lehký světločervený proužek. Zajímavé bylo sledovat reakce kolem procházejících lidí. Pár se jich chápavě usmálo. Jiní se poptali. Na otázku „co to jíš, chlapečku?“, odpovídal „moje ňam ňam“. Na dotaz „chutnají ti?“ souhlasně pokyvoval a už mířil drobnou ručkou pro další. Pár jich trochu zakroutilo hlavou a možná si mysleli něco o nezodpovědné matce. Vzápětí se na scéně objevuje prodavačka, přesněji snad doplňovačka zboží a pokladní v jedné osobě. Bez křiku a v klidu se ptá „kde máš maminku?“. Kluk se nenechá zaskočit, mávne ručkou se slovy „támhle je maminka“. Jenže která. Lidí nakupovalo v onen čas docela dost. Avšak místní osoba se nenechala odradit a zvýší hlas „haló, čí je tady ten chlapeček?“. Teprve nyní se mladé ženy nechaly vyrušit a s údivem ve stylu „jé“ se hnaly k místu zvolání a konzumace. Nastalo zrychlené vysvětlování a omlouvání atd. Velmi oceňuji, že se tak stalo bez hubování, pokřikování, výčitek, slovních nadávek a bez tělesných úderů. Prostě maminka zcela v klidu svému dítěti vysvětlila, jak proces v místě funguje. S prodavačkou se dohodla, že původní originální balení z košíku vrátí do krabice, zatímco skoro dojedený kousek si naloží a posléze nahlásí na pokladně.
Jaké můžeme vyvodit poučení? Viděl bych dvě. Rodiče by si měli důsledněji hlídat svoje děti a nespoléhat na jejich poslušnost a později na samostatnost. Neděje se automaticky. Rada zní banálně. Jenže sledujme, jak poměrně často v médiích zachytíme zprávy o ztracených dětech. Každý rok nějaké dítě v předškolním věku utone v bazénu u rodinného domku, obvykle za přítomnosti otce a matky, jindy během oslavy kdy jsou na blízku další dospělí. Na jiné spadne nezajištěný předmět, vytrhne se z ruky, někam spadne, nabourá se… Statistici a pojišťovny doplní, že dětských úrazů je poměrně dost. A dokonce znají kritická období, kdy k nim dochází nejčastěji. Zřejmě dost cenná informace pro rodiče a pedagogický sbor, ne?
Jako druhé se mi jeví, že i kritické situace a nepříznivé momenty můžeme vyřešit klidně a kladně, bez křiku, nátlaku, vyhrožování atd. Ač se dítě nechová správně, my mu můžeme mírným tónem vysvětlit, co se ne/má a vyvodit věku a situaci přiměřené závěry. Jestliže šlo o další logický krok v celkovém výchovném systému rodiny, je ještě lépe. Nezapomínejme, že dítě nemá naše vědomosti, znalosti, dovednosti a především zkušenosti a schopnosti. V našem „malinovém“ případě měly být sladké plody původně využity poněkud jinak. Stalo se. Svět se nezboří. Mohlo dojít k horšímu průběhu. Namátkou kdyby synek vyběhl a před prodejnou ho porazilo auto. Uvnitř by mohl shodit sklenici, způsobit škodu a zranit se atd. Napadá mě, že díky správně vyřešené situaci ze strany dospělých byla cena malin v onen den rozhodně vyšší, než jakou majitel provozovny na cedulce deklaroval.
