Článek
Roky se o revizi RVP hovořilo. Jak je potřebná. Jak je nutná. Jak se vzdělávání musí modernizovat. Vzniklo několik verzí. Do procesu zasáhla pandemie C-19, která část procesů urychlila, ale část naopak zpomalila. V každém případě ukázala nové možnosti a překážky. Dnes bych rád přispěl několika postřehy, jak se mi je podařilo nasbírat, vyhodnotit a promyslet.
Leckteří odborníci na školství a procesy v něm se domnívají, že v oboru vzdělávání je žádoucí spíše ubírat než přidávat probíranou látku. Jinak se příslušníci pedagogického sboru dostávají pod tlak, že ji nestihnou probrat, což vyvolá kritiku vedení a jiných orgánů, hlavně ČŠI. Navíc žáci a žákyně vyššímu tempu nestačí. Nejsou zvyklí pracovat. Slabá snaha nestačí. A nezanedbatelným faktorem je, že děti vyučování nebaví. Rozhodně je „lepší“ podlehnout nabídce moderních informačních a komunikačních technologií. Ano, ve srovnání se školou jsou přitažlivější. Škola a výuka nemají dostatečnou konkurenceschopnost.
Co je ještě důležité si uvědomit? Vzrůstá potřeba mít robustní základ, který by člověk měl znát tak dobře, že ho odvypráví, i kdyby ho v noci probudili. Dovedete si u dnešních dětí představit, co by během nočních hodin vyprodukovaly? No - kdyby se jednalo o zkoušení a soutěžení v elektronických hrách, pak… Jedná se o dopady jevu „nebaví“, jak jsem ho již zmínil. Jejich snahou je trávit nad sešity a učebnicemi co nejméně času. Když sem přičteme nízkou pozornost a soustředěnost a pokleslou motivaci, jaký asi může být výsledek? Co dělají rodiče?
Proč se o základu mluví? Je skutečně nutný. Podobně jako základy při stavbě rodinného či bytového domu. Postaví snad někdo bez nich dům? Nebo jen tak zavěsí střechu do vzduchu? Samozřejmě nikoli. Tady je představa jasná. Ale proč ji nedokážeme dostat do školní praxe? Výše citovaní odborníci správně upozorňují, že zmíněný robustní základ vystupuje jako nutnost pro navazující rozvoj dovedností. Současní žáci a žákyně ho ze známých příčin nemají, a proto se nemohou prokázat dovednostmi. Jsou kromě nemotivovanosti také bezradní. Dění vypadá, jako kdyby spoléhali na náhodu. Ano, dnes se již nepíšou písemné práce jako dříve, kde by měli prokázat kus samostatné práce a myšlenkového úsilí. Pouze se předkládají testy. V nich dítě s vyšší snadností aspoň částečně a mlhavě pozná, co asi tak probírali. A co si nepamatuje, což bývá většina, si nějak tipne. Již dnes se můžeme těšit na skutečné experty, až přijdou do praxe a budou vydělávat na důchody svých rodičů. Nebo až si budou jako příští řidiči tipovat, jak se má projet kdejaká křižovatka.
Ještě je potřebné předložit pesimistický, a přece pravdivý dodatek - máme stále více jedniček a vyznamenání, ale stále nižší vzdělání a méně připravené děti a mladistvé. Kdybych měl předložit konkrétní příklad a analogii, myslím, že nejlépe se sem bude hodit zvládnutí bruslení či jízdy na kole. Děti v dřívějších generacích chodily na zamrzlý rybník či na jezero a tam se hodiny s rodiči nebo se staršími sourozenci nebo s kamarády učily a pilovaly, až uvedené činnosti zvládly na úrovni, že je ostatní chlapci a dívky přijali mezi sebe. Třeba do hokejové bandy či na „závody v krasobruslení“ Jinak by jim kazily proces! Sám si pamatuji, kolik jsem se musel nadřít, než mě lepší vzali na vědomí! A než jsem se mohl zapojit do hokejové bitvy.
Dnes mi připadá, jako kdyby stačilo, že se děti podívají na displej mobilního telefonu a případně shlédnou video, nejlépe tzv. zábavné, jak se na bruslích a na kole jede. A hned mají pocit, že se jedná o snadnou činnost a zajisté ji zvládnout také. Proč by mělo trénovat? Určitě vše půjde snadno tak, jak vidí! Pohne prstem a je hotovo! Ó školství, čekají tě „hezké“ časy!
