Článek
Pokud se rodičům nedaří procesy správně nastavit, tj. nejsou v hlavní roli a nevystupují jako šéfové domácnosti, není divu, že jim dítě, jak se mezi lidmi říká, přeroste přes hlavu a začne doma poroučet. Zjišťujeme, že matky a otcové někdy podlehnou nejen skoro všem nápadům a požadavkům, ale leckdy slyší i na dětské vydírání. Podob bývá mnoho. Na rozdíl od plnění úkolů a povinností zde potomci projevují až neuvěřitelnou vynalézavost. Jejím prostřednictvím se snaží domoci, aby se jim splnilo, co chtějí, co se jim líbí. Byli-li dosud vedeni, že dospělí plní jejich přání, kdykoli je dají najevo, je logické, že se dožadují dalšího přísunu jim vyhovujících a hodících se prvků. Podívejme se přímo do praxe. Co lze vidět?
Dítě třeba trestá celou rodinu svou uražeností a nemluvností či naopak odsekáváním, pokud se nejede podle jeho představ a přání. Vyvolává v dospělých pocity viny. Oni přece mohou za jeho nespokojenost, smutek a nešťastnost. Opak je pravdou. Dítě se má od malička učit snášet potíže a mj. se umět vyrovnávat s nepříjemnými úkoly, do jejichž plnění se mu nechce. Pokud si navykne na samé kladné prvky a procesy, tj. na zvýšenou ochranu, bude se zlobit již při náznaku čehokoli jiného, totiž špatného z jeho pohledu. Není výjimkou, že se zlobí, vzteká, brečí, nadává, dupe nohama, hází předměty, dostane až hysterický záchvat, protože okolí nepostupuje podle něj. Navíc jiné obviňuje, staví se nad všechny atd.
Nedobrým jevem je, jak se tu tváří okolní společnost jako celek. Kde se bere podpora tendence dětem ve všem vyhovět? Najdeme jistě výjimky, ale nejčastěji registrujeme, že jako reakce na přísnost a vymezování hranice se objevuje kritika na nedostatek rodičovské lásky. Jako kdyby rodiče neměli zájem o své dítě. Jiní říkají - „vždyť oni ho trápí“ a „snad ho ani nemají rádi“ či „proč si ho pořizovali, když se k němu chovají tak tvrdě?“. Litují ho, jak těžký má život. Ale jakou podobu bude mít později? Podívejme se na sportovní oblast. Je trénink pokaždé snadný a příjemný? Rozhodně nikoli. Lidé by si měli ujasnit, co je v dané oblasti správné a co nikoli. Leckdo podléhá výjevům z některých filmů, kde rodič něco slíbí, ale nesplní. Dítě reaguje naprosto neadekvátně, třeba dříve zmíněným záchvatem. Sledující jeho výstup začnou brát na vědomí, později ho chápou jako novou normu a celá oblast se posouvá nežádoucím směrem.
Mám-li znovu zvolit pohled do praxe, není dobré, když rodič slíbí, že přijede na synův trénink a/nebo na fotbalový zápas. Kluk ho do poslední chvíle vyhlíží, ale osoba / nejčastěji otec / se neobjevuje. Jak se mu asi nastupuje na hrací plochu? Vnímá jeho nepřítomnost jako zradu? Je schopen se vůbec soustředit na hru? Nebo natruc podá výborný výkon? Aby rodič tzv. o hodně přišel a litoval své „chyby“? Podobně můžeme probírat školní besídku, akademii, vystoupení v ochotnickém spolku aj.
Jak by mohlo vypadat další konstatování? Nejen rodiče, ale i nastavený společenský systém je dílem zodpovědný za výchovu mladé generace. Použiji myšlenku osob z několika diskusí, jichž jsem se zúčastnil a se kterou většinově souhlasím. Jak zní - na vině je tzv. „moderní trend“, který sem míří z vyspělých zemích, konkrétně prý kráčí o „americký systém“, kdy dítěti je dovoleno všechno, co si zrovna zamane, bez ohledu na to kde se nachází, zda je doma, ve škole, u lékaře, na veřejnosti či v restauraci, obchodě, nebo na úřadě. Dítě koná, jak se mu chce a zlíbí a rodič mlčí. Chce-li někdo jiný usměrnit takové dítě, tak si koleduje o kritiku až o pořádný výbuch nadávek a nevraživosti. Dodám, že ne všichni v okolí jsou odvážní, aby se do dění vložili. Jejich ústa budou zavřená, ale pohledy hovoří skoro za vše.
Zamyšlení má v daném směru ještě krátké pokračování. V posledních letech se proto výchova v řadě rodin ubírá směrem k narcismu, výlučnosti, egoismu, pýše a nadřazenému chování, netolerantnosti a bezohlednosti, nerespektování starších a autorit. Žel někdy všech okolo! Dopad se pak projevuje nejen na charakteru, ale i na tápání o svém pohlaví a v psychických problémech všeho druhu, kdy dívky ztrácejí mateřský pud, často i cit pro rodinu a mnohdy se chovají jako muži, zatímco u chlapců je potlačena mužnost, pravá / nikoli navenek přehrávaná / odvážnost, gentlemanství a zodpovědnost za své chování a později též za rodinu. A všem jednotně se budou hodit projevy širší ohleduplnosti, zdrženlivosti, zájmu, pochopení, porozumění, vstřícnosti, laskavosti, vlídnosti, sebekázně a především pokory. Užitečné se jeví si je nejen připomenout, ale zamyslet se nad jejich obsahem a přínosem a poté se pustit do uskutečňování v praktickém životě.
Osobně se stavím, aby výše uvedené prvky a vlastnosti byly výrazněji umenšeny, ne však zcela vymýceny. Zkusme se na výlučnost a egoismus dívat jako na léky, které v minimálním množství pomáhají, zatímco předávkování vede k velkým problémům, ba někdy ke „smrti“. Rozhodně je potřebné posílit projevy, které byly uvedeny v aktuálním odstavci jako druhé. Ve skutečnosti patří na první místo, hlavně pokud myslíme na výchovu dětí v praxi.
Má-li být zveřejněna odpověď na polo/otázku z nadpisu, poté zní - šéfem domácnosti má být na rodičovství dobře připravený rodič. Děti jsou jasně v rolích žáků, kteří se mohou vyjadřovat, mají poctivě denně pracovat, pravidelně trénovat v rozsahu, aby byly připraveny na život s ohledem na svůj věk. Jen tak se řádně připraví na svůj přechod mezi dospělé. Nebo snad chceme mít všude kolem sebe neposlušné, rozmazlené, nevychované a nepřipravené jedince? Takže dítě začne jako vzorný žáček, pokračuje jako odpovědný a zvídavý student a končí jako plně odpovědný dospělý / absolvent rozumně vyhotoveného a ověřeného systému /, který má cosi promyšleného a efektivně fungujícího za sebou a nadále pokračuje v práci na sobě a na vztazích s lidmi ve svém okolí. Myslím, že smysl se zde nalézá.
Na závěr dodám, že nemusíme se vším souhlasit, ale jako užitečné a přínosné se mi jeví o všem předloženém poctivě přemýšlet. Jakož i o dalších souvislostech. Více vědět se vyplatí, byť se objeví vyšší počet všelijakých komplikací. Ale na jejich řešení přece rosteme!
