Článek
Kdy by heslo z nadpisu neznal. Zřejmě každý se s ním ve svém životě několikrát setkal. Může na sebe vzít podobu rodinné tradice, zvyklosti v určité sociální skupině, mezi známými osobami a může pochopitelně jít o osobní zvyk. Kromě jejího obsahu je dobré se například zamyslet nad tónem. Není jedno, zdali zazní jako odsouhlasení a potvrzení nebo jako připomínka a výčitka. Je určitě rozdíl mezi větami - „vidím, že ani po oslavě své zvyky neměníš“, „jsem zvědav, jak dlouho ti elán vydrží“ a „aspoň na Nový rok jsi s tím mohl přestat“. A tzv. novoročních položek najdeme více.
Dále bychom mohli hovořit o poměru sil mezi osobními a skupinovými zvyky, o míře a schopnosti přizpůsobení a tolerance a o podobných „záležitostech“. Občas je člověk nucen konat některé věci, i když s nimi nesouhlasí a dělat je nechce. To se může stát právě na Nový rok. Některé vykoná z vlastního rozhodnutí, aniž by tlak zvenčí byl velký. Koná, přestože ví, že v dalším čase už tak činit nebude. Jako kdyby hrál divadlo pro částečné uklidnění svého svědomí a kvůli ostatním lidem. Není divu, že se zde objevují potíže a roste napětí.
Jsou ale ještě další otázky a problémy. Jak má zmíněné heslo platit, když člověk po bouřlivé silvestrovské noci spí třeba do pravého poledne? Takhle si přece nemůže počínat po celý rok. Vždyť by ho s vysokou pravděpodobností dříve nebo později propustili ze zaměstnání a nic by nevydělal. Podobný časový cyklus jako přechod z posledního dne starého roku do prvního dne nového roku je zachováván snad jen v nejstarším řemesle na světě. Ovšem i zde bychom nad lecčím mohli pochybovat.
Lidé se na danou záležitost dívají různě. Někteří se snaží třeba sportovat, být na sebe milí, jít v klidu na procházku, nekouřit, ale pak se „to“ všechno nějak změní. Možná si chvilkovou činností dělají jakési alibi, aby mohli sami sobě, před sebou a před ostatními říci, že se sice snažili, ale až tak moc „to“ nevyšlo. Vina je určitě někde mimo ně, ne v jejich postojích, vůli, kázni a motivaci. Nepříznivé podmínky, mnoho práce, samé povinnosti, každodenní shon, počasí, počínání jiných osob, tak nejčastěji zní příčiny, proč se nám nepodaří udržet pověstnou „novoroční“ laťku. Ve skutečnosti se jednává o lenost, pohodlnost, slabou vůli, nesprávně zvolené cíle, slabou motivaci atd. Jenže kritický pohled na sebe dost bolí.
Můžeme slyšet názor, že prý nezáleží na čase, který určitým aktivitám na Nový rok věnujeme, ale na kvalitě prožitku. Například se nemá brát, do kdy a jak dlouho člověk spí, ale jak se vyspal, jak se mu vstává a zda a kolik chuti a elánu do dalších akcí cítí. Totéž se týká jídla, sportu a například i oblasti sexu. Jde o kontroverzní pohled k současné tendenci stihnout za co nejkratší dobu co nejvíce věcí, úkolů, povinností a zážitků, pokud možno co nejsilnějších. I tak buďme realisty a vězme, že všechno stihnout nemůžeme a že se nám činnosti provozované v první den nového roku nepodaří pravidelně uskutečňovat v následujících týdnech a měsících. Vysoké požadavky nelze zvládnout především časově. Vše nestihneme ani v první den nového roku a navíc ještě nejsme ani v práci. Jak chceme své plány stihnout, když nám zaměstnání zabere nejméně 6 - 9 hodin a k nim přičtěme ještě nějaký čas na dopravu? Právě zde se ukazuje, nakolik jsme ve svých odhadech uvážliví a střízliví. Nebo naopak.
Znám člověka, který si na Nový rok přivstal, aby všechno stihl. Ráno si přečetl kus dobré knihy, šel si zaběhat, po návratu se v pohodě věnoval očistě těla, pak bohatě posnídal, věnoval se dětem, jako rodina šli na procházku, nebylo-li / moc / namrzlo, odpoledne se projel na kole, v podvečer zašel s kamarády na odbíjenou do nedaleké tělocvičny, večer střídavě studoval a sledoval televizi. Na konci dne byl spokojen a jen trochu litoval, že v „jeho“ městě chybí plavecký bazén, protože tu půlhodinku by prý ještě do novoročního programu někam „natlačil“. Jde o jistě chvályhodné snažení, ale nějak mu tam chyběla práce a výdělek.
Celkově lze říci, že snaha o naplnění lidových hesel a tradic zasluhuje uznání, ale podívejme se na konané kroky střízlivě. Nemůžeme přece mít stejnou skladbu každý den, jednak musíme do práce a jednak by nás stejná činnost asi přestala po nějakém čase bavit. Sami dobře víme, jak ubíjející dokáže jednotvárnost být, ač má svoje výhody. Stále platí, že všeho má být s mírou a že jakákoli dobrota přestane chutnat, je-li jí příliš mnoho.
