Článek
Dnes máme k dispozici více verzí, jak by bylo možné a rovněž správné si nadpis vyložit. Tak třeba půjde o jedince, kteří si v podstatě zbytečně komplikují svoji situaci. Mezi známé konkrétní příklady patří, že bez dovolení opustí pracoviště. Jdou si něco zařídit a „za chviličku budou zase zpátky“. Jedná se o tak krátkou dobu, že se nevyplatí něco hlásit nadřízenému. Jenže jako naschvál se něco vyvrbí, třeba je dlouhá fronta, někoho po delším čase potkají, uklouznou a pohmoždí si končetinu, ušpiní oděv… Nemluvě, kdyby někde způsobili škodu. Leckdo by tu doplnil svou příhodu. Svého času ji viděl jako nepříjemnou, ale s odstupem času ji vnímá s nadhledem a možná by ji dal do placu jako zábavnou historku. Mezi málo veselé se řadí, jak muž kráčí s jinou ženou a „náhodou“ ho zahlédne zákonná manželka. Oheň se dostane na střechu, i kdyby se „nemělo nic dít“.
My ovšem v danou chvíli před sebou máme opravdu zatopení. K sepsání dnešních řádků mě inspiroval rozhovor několika dospělých, kteří se nikoli náhodně sešli na stejném místě. Šlo o pár dní chladnějšího počasí, které přišlo velmi náhle po předchozích vedrech, jež navíc trvala dlouho a patřila mezi úmorná a vyčerpávající. Ke všemu začaly padat kapky a zesílil vítr. Dospělí využili malé stříšky, kde se však museli trochu mačkat. Jak jsem pochopil, vzájemně se znali. Ale jejich blízkost přece jenom nebyla vysoká. I tak vznikl nápad, jestli se k sobě mají více přiblížit, aby se zahřáli. Čekali totiž na děti a na čas ukončení jejich aktivit v kroužku zájmové činnosti. Jedna paní připomněla, že viděla video, jak se k sobě mačkaly slepičky, aby se lépe chránily před chladem. Prý nejde o špatný nápad! Ale na jeho realizaci nedošlo. Tak dobře se neznají. I když… nechme ale spekulací.
Vcelku zákonitě přešla řeč na téma, jak by bylo příjemně ve vytopeném autě. Jenže kdo by do něj šel. Je odsud pár desítek metrů a déšť zesiluje. A fouká ještě silněji. Ale dětem by se hodilo vyjít ze dveří budovy a vsunout se hned do dveří auta. Mírným překvapením je, že nikdo nevolá po kávě a čaji. Přijímat teplou tekutinu je libé. Asi nebude přečkávání v nekomfortní zóně tak dlouho trvat. Jeden muž nadhodí, že asi bude muset doma zatopit. A tady dostává děj nový náboj. Silněji začnou fungovat psychologické zákony. Oč šlo?
Zdá se, že skupinka se dostala drobet do úzkých. Bylo slyšet hlášky - „kdepak, my ještě netopíme“, „my čekáme, až trochu vychladne barák, z léta je nateplený dost“, „proč by se mělo topit tak brzo?“. Následuje diskuse, jak běží proces v panelových bytech. Zmiňují údaj teploty a tři po sobě jdoucí dny, přičemž první číslovka není podle vyhlášky správná, ale nikdo ji neopravuje. Působení psychologických mechanismů se projevuje tak, že je-li názor někoho - byť jen mírně - zpochybněn, hned dochází k jeho úpravě. Asi ho zde nikdo nenapadne, ale jistota je jistota. Je třeba se nelišit a držet se v linii, které se ještě před dvaceti roky tolik vzpírali. Během dospívání a později. Nekonformismus se stával jejich takřka každodenním programem. Nebylo by nadsázkou použít pojmy jako buřič a rebel. Kam se vše podělo?
Nejčastěji se názor měnil tak, že krátce po vyslovení se autor či autorka pustili do mírně křečovitého smíchu. A někdy bylo slyšet doprovod - „no samozřejmě jsme pak netopili“ či „nechtělo se mi jít pro polena“ a „nejsme zimomřivky“ apod. Kdyby se mínění přiklonilo na opačnou verzi, jistě by došlo na výroky - „no jasně že topíme, kdo by mrznul?“, „na co chcete čekat?“ ad. Trénink životem dělá divy. Hlavně nemít potíže!
Vyšší pozornost vyvolá zmínka jednoho z mužů, když vypráví o podmínkách v Německu. Prý si přítomní nemají myslet, že tam je doma krásně. Němci šetří, jak můžou. Doma topí jen na osmnáct stupňů a chodí hodně oblečeni. Nejsou prý tak zhýčkaní jako my Češi. Hned se někdo chytí a říká „no jo, někdo chce mít i 27, že?“. Ostatní hned přikyvují. Patrně jsou rádi, že se neřeší jejich osobní přístup a míč se poněkud vzdálil z jejich strany hřiště. Příliš se odhalit není příjemné. Kdo by šel na trh s kůží? Raději vše skryji. I kdybych měl nastavovat neupřímnou tvář. I přes předchozí dojem veselosti a pospolitosti. Pouhá hra.
Ke konfliktu nakonec nedojde. Akce pro děti končí a na části dosud čekajících je doslova znát úleva, že se nepokračuje. Jak se mírně opustí vyjeté koleje, může nastat ne jedna trampota. Osoby se s mírnou chutí rozcházejí, i když vítr neustává a liják posílil. Vše je relativní, že? Nebyli dopředu připraveni počítat s kontroverzemi. Jaké mají komunikační dovednosti a schopnosti? A pak se řekne - pouhé řeči o počasí. Co kdyby se šlo dále? Ne - nešlo. Neumíme skutečně sdílet, ač o něm denně mluvíme a údajně ho provádíme. Pouhá hra. Hladce po povrchu…
