Článek
Jak vypadá hodný žák - docela zajímavé téma k úvahám. Podobně jako hodné dítě. Nebo by v předchozí krátké větě měl být na konci otazník? Přesně nevím. Kdyby mohl učitel svobodně volit, koho by si nejspíše vybral? Zdá se, že dopředu by bylo potřebné si více ujasnit, o koho se jedná. Nejlépe co nejpřesněji. Pak bychom od tázací věty mohli odstoupit. Tak se daným směrem pokusíme podívat a je možné, že úvahy a obrazy cosi podnětného přinesou.
Možná bychom mohli začít usuzovat a skoro až definovat z opačné strany, tj. nezlobí. Sedí v lavici, sleduje výklad, plní pokyny a úkoly, nevyrábí komplikace atd. On se ještě kousek posune. Nemusí vypadat úplně ideálně, ale do zlobivosti, neposednosti, vyrušování, otravování, obtěžování a provokování má dost daleko. Jak se dá očekávat, bude mlčet. Lze napsat - nejde do akce, zůstává mimo. Pak by mohlo dojít k procesu, během něhož někdo jiný učiní cosi, co není správné. Ne zrovna pozitivně vyplní prostor, který mu byl dán. Jako se poté na jeho „hodnost“ budeme dívat?
Nejde o jedinou souvislost. Jestliže se něco ve třídě přihodí, je úkolem paní učitelky, aby se dozvěděla více a pokud možno vynesla spravedlivý ortel. Jenže my už víme, že hodný žák se skoro nevyjadřuje. Působí dojmem domácí buchty. Nemá sice zákonem danou informační povinnost jako dospělá osoba, ale přece jenom… Obtížně se tady hledá hranice. Jaká informace se ještě nabízí? U části záležitostí je dobře, že dítě nepošle podklady dále. Jednak si má leccos vyřešit samo. Jednak by příliš zásobovalo a zatížilo adresáta, nejčastěji učitele a rodiče. Sami příslušníci pedagogického sboru si občas postěžují, jak je neustále vyvádí ze soustředění a z klidu neustálé stížnosti, kritiky a další hojné slovní výplody. Oni nechtějí vystupovat v rolích vytrvale působících hlídačů, vyšetřujících policistů, žalobců, soudců a rozhodčích atd. Mají před sebou rovněž - a především - učební cíle!
Předkládám další polohu - nejde-li hodný žák do akce, ještě neznamená, že nic nedělá, případně že koná pouze špatně. Záleží, čeho se onen akt bude týkat. Pokud bude docházet k poškozování školního a jiného majetku jinými dětmi, je dobře, že se nezapojí. Pak bude nečinnost plně na místě. No, možná zcela ne. Kolik by zde měl projevit odvahy, aby ho chránil? Třeba napomenutím potenciálního či již konajícího ničitele. Jestlipak ví o riziku, že by se jím konaná negativní aktivita mohla obrátit proti němu? Jak bychom odvahu mohli dávkovat? Podle příslušnosti ke stupni a třídě? Podle přání a představ rodičů? Vyměnili si s paní učitelkou potřebné podklady? Pak se jistě bude zvažovat, nakolik jsou matky a otcové pro školu nebezpeční. A někteří opravdu jsou. Kupříkladu si zjistí málo faktů, případně je směšují s dojmy a podávají stížnosti. Příliš věří svému potomkovi. Hraje roli zkušenost a úhel pohledu učitele? Jistěže. Tzv. slabší snadněji podlehne zátěži a ná/tlaku a nemusí postupovat a rozhodovat se správně. Navíc může záležitost brát dost osobně.
Jak vypadá hodný žák? Asi můžeme souhlasit, že hodný žák má mnohem více nakročeno, aby získal pochvalu. Dále je tady na úvahu prvek, zda a v jaké míře má být jeho hodné chování vzato v potaz, když jsou jeho známky mezi základními klasifikačními stupni. Nějak ano. Ale kam až by se mohlo a mělo pokročit? Jistě nebude správně uvažovat v duchu - „on má sice průměr 2,7, ale je tak hodný, že si dvojku zaslouží“. Avšak jak vyjde jeho srovnání s tzv. notorickým lumpem, který má 2,5? Co on obdrží na vysvědčení? A jak se vše bude zdůvodňovat rodičům. Zejména „nebezpečným“?
Zároveň upozorním, že existuje část vyučujících, kteří mají sympatie pro zlobivé děti. Dokladem mohou být jejich teze jako - „jsou to kluci, co byste od nich jiného chtěli?“, „kde se mají trochu vyblbnout?“, „sedět ve škole tolik hodin je fakt moc těžké“, „ano, tihle dva dost zlobí, ale ve škole mají skoro vše v pořádku“ apod. Ve značném rozsahu s nimi lze vyjádřit souhlas. Na závěr dodám, že úplně nemám jistotu, zda jsem hodného žáka dostatečně odhalil a představil. Uniklo mi něco?
