Článek
Je dobré vědět, že několik úvah již máme za sebou a přinesly svůj prospěch / viz Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-jak-dlouho-by-se-po-tragicke-udalosti-melo-truchlit-227871 /. V něm najdeme další odkazy. Dnes se pustíme do pokračování a možná i dokončení myšlenek, čímž není tvrzeno, že žádné další se nemohou objevit.
Myslím, že tady kráčí o ryze individuální záležitosti, které obsahují silné emocionální zabarvení. Ba leckdy by se dalo mluvit o citových nábojích. Zde bychom mohli být ve shodě s poznáním, které nám přinášejí specialisté na vnitřní procesy lidí. Navíc se jedná o důležitý úsek života člověka, byť je spojen se smrtí jiné osoby. Zcela jistě má cenu se jejich zjištěními, zkušenostmi a daty zabývat. Získáme užitek pro sebe a i pro ostatní.
K tragickým událostem je jistě třeba a spíše nutno přistupovat velmi citlivě. Nezapomeňme, že na každého procesy dopadají jinak, musíme proto mít na mysli naznačené individuální průběhy. Co si představuje jeden, může být pro druhého obtížně k pochopení. Jako konkrétní příklad by nám asi nejlépe posloužila sportovní analogie. Ne každý je přece fanouškem určitého odvětví. Jednoho láká kopaná, ale neprojevuje zájem o lední a ani jiný druh hokeje. Druhý má opačné preference. Třetího ze sportu nezajímá nic. Mj. se rád prezentuje větou, že kvůli sportu se přece nebudou měnit ceny jakéhokoli zboží, ponejvíce pečiva jako každodenní komodity. Čtvrtý si vybere tzv. krajní sporty, které mívají poněkud málo příznivců. Klidně by mohl být považován za podivína. Málo se vzájemně známe a chápeme, a proto padnou lecjaká označení, často negativní. Málokdy je lze označit jako klad pro vztahy lidí.
Po předchozích úvahách se na chvíli vydejme do praxe. Za známou a prokázanou věc můžeme považovat, že smrtí někoho se život nezastaví, byť by se jednalo o kohokoli. Stačí připomenout úmrtí opravdu významných politiků, umělců, sportovců ad. Nad čím máme uvažovat? Je správné se brzo po skonu blízké osoby vydat na či do dění, které lze označit jako společenská událost? Dokonce by mohlo jít o něco zábavného? Dokonce nevázaného? Co kdyby člověk propadl alkoholu a jiným drogám? Obrazně řečeno se potopil do víru - asi rizikové - sexuální činnosti? Má se nějak omezovat? Existuje tady nějaká rozumná hranice? Je postižený povinen myslet na ostatní? Kupříkladu na své děti, příbuzné, známé, sousedy, spolupracovníky?
Nachází se tu otázka, kterou nelze opomenout. Má truchlící člověk právo na rozptýlení trudných myšlenek? Bezesporu ano. Ale jakým způsobem by si měl počínat? Dříve nošená a minule vzpomenutá tmavá páska se mu stávala ochranou a zároveň vybídkou a upozorněním. Kromě pomoci určovala, jak se ne/má chovat. Ptejme se dále. Měl by se pozůstalý jinak chovat doma, někde v ústraní a jinak ve veřejném prostoru? A v zaměstnání? Má do něj vůbec nastoupit? Co nejdříve? Čeho se může mezi kolegy a kolegyněmi nadít? Lze očekávat soucit a podporu? Zvědavé dotazy? Jestliže jim bude odpovídat, co se poté odehraje? Otázky znějí logicky, odpovědi se ovšem nerýsují jako snadné. Jak se bude se získanými informacemi nakládat? Kdo a jak je uchopí a využije? Jaká je pravděpodobnost jejich zneužití? Kdo je naopak vezme správně, lépe pozná druhého a spíše a ochotněji mu poskytne pomoc, podporu a povzbuzení? Jeví se, že je tu mnoho ploch, náhledů a také práce.
Mohlo by ještě zaujmout:
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-crans-montana-muselo-zemrit-tolik-mladych-lidi-226737
