Článek
Nepochybně kráčí o významnou otázku, která je zřejmě povinnou součástí řešení oblasti školství jako celku. Nikoho asi nepřekvapí, když se ozvou hlasy, že platy učitelů nelze považovat za přiměřené a hned se objeví řada různých argumentů. Často vycházejí ze srovnání s jinými zeměmi. Jak bychom se na danou oblast měli dívat? Existují ještě jiné pohledy? Co je jejich příčinou a podstatou? Které se více blíží pravdě?
Seznamme se proto s následujícími postřehy. Sami učitelé si leckdy stěžují na úroveň svého finančního ohodnocení. Když se zamyslíme, kolik času musejí věnovat přípravě, že jsou každý den na očích desítkám lidí, že je jejich práce veřejně hodnocena a že je společensky velmi záslužná a jaký vliv má úroveň vzdělanosti na stav a vývoj národního hospodářství, je požadavek na vyšší platy zákonitý a přirozený. Čas od času se dokonce objevuje hrozba stávkové pohotovosti, která se někdy stává dočasnou realitou.
Jenže ony peníze až tak malé nejsou. Jak vypadá náhled leckoho zvenku? Existuje řada míst, kde se pracovníci musejí potýkat a vyrovnat s mnoha úkoly. Na rozdíl od učitelů s ohledem na obsah práce a prostorové uspořádání nemohou probírat všechno možné jako oni ve sborovně, vysedávat, popíjet si kafe apod. Oni musejí odvádět po takřka celou pracovní dobu konkrétní výkon, zatímco učitel nemusí. Oni se ani nezastaví, kdežto učitelé neučí denně hodiny v kuse. Když se mu nechce, nemá náladu a necítí se ve své kůži, je možnost si chod dne nějak zařídit a mírně ulehčit, suplováním počínaje, spojováním tříd pokračuje a přidělením tzv. samostatné práce žákům konče. Jde-li o snadnější, příjemnější a užitečnější dobu pro žáky a studenty, je otázkou do další diskuse. Podobné varianty například řidič, prodavač nebo skladník až na naprosté výjimky zvolit nemůže. Pokud by tak učinil, naboural by, neslušný zákazník by zcizil nehlídané zboží nebo by odešel neobsloužen, klesl by zisk a prodavač by zanedlouho byl propuštěn atd. Nemluvě o nuceném působení osob v hlučných provozech, na odloučených pracovištích a zejména na pracovních linkách a u nadnárodních společností. A ještě by se dalo mluvit o souvislostech s klimatickými jevy a podmínkami.
Zřejmě by učitelům neškodilo se trochu porozhlédnout, jak vypadá praxe kolem nich a nejlépe zevnitř. Konkrétním doporučením je absolvovat několikatýdenní brigádu ve zcela jiném odvětví. Cíl letního času bude naplněn, protože působením jinde přijdou na jiné myšlenky a výborně se od školy a od její zátěže odreagují a navíc si ještě přivydělají. Jde-li stále o peníze!
Nejcennějším přínosem se ovšem stane poznání, že život je všude o dvou kůrkách a že ty školní patří mezi docela stravitelné a leckdy i příjemné. Sám znám několik osob, které uvedeným směrem a způsobem postupují. Je zajímavé, že jsem od nich kritiku na výši učitelského příjmu neslyšel. Možným vysvětlením je, že mají po ruce a především v mysli reálné srovnání mezi svou prací a platem za ni a počínáním dočasných kolegů za určitý obnos. Dokážou si odvodit, že jejich platy opravdu nejsou nízké. Rozhodně ne natolik aby se kvůli nim muselo stávkovat.
Stačí se zamyslet nad skutečností, zda učitelé ze školství spíše odcházejí, nebo musejí odcházet. Rozdíl je dán faktem, že kdo se cítí podhodnocen a současně dostatečně schopný, zbytečně dlouho neváhá a míří do podnikatelské sféry, případně na jiné místo kde si vydělá více. Mnozí nic jiného než učit - a je otázkou zda dobře - neumějí, a tak se školního prostředí drží zuby nehty. Zřejmě tuší nebo dobře vědí, že by jinde takové platy nezískali, ať již kvůli nedostatečné schopnosti nebo s ohledem na malou až žádnou praxi v jiném oboru. A ještě nepíšu o požadavcích a tempu. Možná by se nám sem pro lepší pochopení hodila přísloví jako „ševče, drž se svého kopyta“ a „pálí ho dobré bydlo“. Na otázku z nadpisu nechť si nyní každý odpoví sám.
