Článek
Slovo „zábavnou“ by mělo možná znít - zábavní. Leč nechci v současných dnech vést nikoho k hloubání nad nuancemi rodného jazyka. Spíše bude hledět na pyrotechniku a na lahve s jistým mokem než do Pravidel pravopisu. Nerudovská otázka se zdaleka netýká jen pověstného slamníku, jak jsme se o něm učili kdysi dávno ve škole. Je velmi aktuální pro řadu dalších věcí. Část z nich míváme doma a po jistém čase se zdá, že je již nebudeme potřebovat. Navzdory původním docela velkým plánům. Kupříkladu u cvičebních pomůcek a nářadí. V kolika domácnostech na ně pod postelí, v komoře a jinde sedá prach? Nebo již po letech nepoužívání ztratily funkčnost. Leckde se stávají němou výčitkou našich plánů a odhodlání, z nichž se ovšem naplnilo velmi málo. Stačí připomenout písničku jisté populární hudební skupiny, který druh výčitek je nejhorší…
Ohledně „slamníku“ mě napadá ještě jedna aktuální spojitost. Posuďme sami. O nepříliš vysoké odpovědnosti jedněch vůči jiným a vůči životnímu prostředí svědčí barevné pozůstatky „zábavné“ pyrotechniky. Slovo zábavné má uvozovky zcela záměrně. Pro každého totiž zábavná není. Řada lidí a zvířat trpí hlukem, zejména jeho úderností a neočekávaností. A také v případě dlouhotrvajících zvukových efektů. Spojené negativní pocity asi není třeba dlouze popisovat. Stačí si představit pejska, který vlivem svého instinktu našel v bytě či v domě místo, kde se výbuchy ozývají nejslaběji. Ve skutečnosti nadále silně… Upírá na nás smutný pohled, zatímco my kolem něj poskakujeme a radujeme se, necháme otevřené dveře na balkón, abychom se zúčastnili tzv. všeobecného veselí a jiným nepřipadali „divní“. Je přece Silvestr, ne? Tak něco vydržíme. Jenže co „řeknou“ jedinci, kteří mluvit neumějí? Co si pomyslí, pokud mají onu schopnost? Případně se projevují jen trochu? Rovněž na ně a na jejich prožívání bychom měli myslet. Kde asi tak leží hranice s obtěžováním a týráním?
Výpary jistě není příjemné dýchat. Vidíme a cítíme je kolem sebe, až někdy skoro nevidíme. Tím lepší je oslava? Ale pro koho? Pro položku hluku platí totéž. Kdo ocitne pod vlivem návykových látek, klidně mu můžeme věřit, že je ani nevnímá. Navíc je vyrovnán s faktem, že řádění k poslední noci roku neoddělitelně patří. A proto se skloní pro dalšího silvestrovského posla, aby ho vyslal směrem k nebi a aby po splnění své krátké mise vlivem zemské přitažlivosti spadl kamsi dolů. Zbytky jsou roztroušeny na mnoha místech kolem nás a nevypadají nijak esteticky. Stávají se předmětem zájmu pejsků a malých dětí, což mi taktéž nepřipadá jako vhodné. Častěji nyní pejskaři své miláčky častují slovy „fuj, nech to!“, ale nikdo se nesehne, aby nesprávný stav napravil. Možná se ničím nepodílel, tak proč by se snažil, avšak…
Sám jsem viděl malé děcko, jak se probírá zbytky zábavné pyrotechniky a posléze mamince s vítězoslavným úsměvem hlásí, že našlo pastelky a tužky a bude mít doma čím malovat. Po bezděčné a formální pochvale se maminka náhle zarazila a její tón se vzápětí změnil. Dítěti vyčinila, že nesmí takové věci sbírat, že jsou ošklivé, a když bude pokračovat, dostane výprask. Ratolest posmutněla a nerada se musela „pokladu“ vzdát. Platí slovo silnějšího. Těžko se svou nízkou životní zkušeností pochopí, že šlo o „pastelky“ dost nebezpečné, jejichž „použití“ je spojeno s jistými riziky, jež ještě plně nechápe. Musí nějak přežít trudnou chvíli, neboť malé dítě je zvídavé a rádo by… Jak dlouho se na zmíněné kousky budeme ještě dívat? Týden? Dva? Měsíc? Až do jara? Je velký rozdíl mezi vesnicí a městem? Nad jednou malou obcí jsem zbytky po ohňostroji nacházel řadu týdnů. Papírové obaly rozmáčel sníh a obleva, pevnější součástky „hrdě“ přečkaly a „krásně“ v koutku přírody působily… Nemluvě o posledních výzkumech, které potvrdily, jak velmi a po řadu dní tzv. zábavní pyrotechnika poškozuje životní prostředí. Opravdu chceme významně přispívat k jeho zhoršování? Nebo má někdo hlavu nastavenu tak, že přes 350 dní se snaží, ale v několika málo si dovolí „ujet“?
