Článek
Možná někoho napadne, jestli se v nadpise nenachází chyba. Pokud bychom se řídili nějakými tradičními obrazy a zvyklostmi, asi by spíše měly podlehnout dívky. Nebo se nějak změnila doba? Ukazuje se nám určitá plocha, kterou je záhodno zaplnit.
Druhým nápadem by se patrně mohlo stát, jak bude následovat líčení obrazů, které by leckdo považoval za přitažlivé a až lechtivé. Jistě by jejich prostřednictvím přitáhl vyšší pozornost. Jenže my se vydáme na poněkud odlišnou cestu.
Co se vlastně odehrálo. Nastal velmi teplý letní večer. Vracel jsem se z místa, kde jsem cosi pracovně vykonával a jednání se protáhlo. Prošel jsem kolem několika keřů a stromků a mířil k lavičkám. Na jedné z nich seděli dva chlapci. Když jsem se přiblížil, zjistil jsem, že je znám. Dokonce oba pozdravili, takže mají povědomí o zásadách slušného chování. Hned získali kladný bod. Zeptal jsem se jich, co dělají a co mají v plánu. Dozvěděl jsem se, že pobíhali s míčem na blízkém stadionu, cítí se unaveni a nyní si chtějí chvíli odpočinout. A trochu se občerstvit. Měli kolem sebe několik neprůhledných sáčků. Patrně s nějakými laskominami. Vzápětí jsem si uvědomil, že u sebe nemají mobilní telefon. Aspoň jsem ho neviděl. Je možné, že byl schován pod kouskem oblečení. Popřál jsem jim úspěšný večer a vyrazil za další částí svého podvečerního plánu.
Ještě jsem neušel ani dvacet metrů, když jsem zaslechl cosi jako poplašené hlasy. Snad se někde neobjevil terorista? Ne. Jak vypadala scéna? Doznala dost velkých změn. Zeza blízkých keřů se s hlukem vynořila skupina dívek. Jakmile zbystřily chlapce, znatelně zrychlily. Oni také. Hbitě si začali balit věci. Měli pro strach uděláno? Patrně ano. Znali ony dívky? Věděli, že se jedná o nějakou místní bandu? Přepadající úderku? Nebo o nich nic nevěděli, ale z jejich vzezření odečetli, že se blíží velký problém?
Během několika vteřin se konstelace dramaticky proměnila. Dívky k chlapcům přistoupily tak rychle, že by se nemusely stydět před prvoligovými fotbalisty a hokejisty. První sáhla po sáčku se slovy - „ukaž, co tam máš dobrýho“. Podobně si počínala druhá, zatímco třetí podržela chlapci ruce, aby nemohl věci uklízet. Dění ještě chvíli pokračovalo a bylo vidět, jak dívky šacují batohy. A docela zručně. Myslím, že by se dokázaly prosadit i na jiných místech. Nakonec chlapci zůstali poražení, ponížení a zkoprnělí.
Takřka automaticky mě napadlo cosi jako uplatnění zásad pro rovnost a rovnoprávnost. Kluci nedostali šanci se bránit. Nemohli se ani zmínit, že by dotírajícím dívkám přátelsky a třeba i džentlmensky nabídli něco ze svých skromných zásob. Prostě byli jimi převálcováni.
Nyní si dovolím chvíli spekulovat, což podložím za pomoci následujících otázek. Měli chlapci právo na obranu? Jak jsme viděli, dívky se vůbec neocitly ve stavu slabších bytostí. Jak by se vývoj ubíral, kdyby se dívkám postavili? Co kdyby jim dali pár facek za porušení osobního prostoru? A třeba je nakopli? Jednalo by se o případ, kdy byl správně použit institut přiměřené sebeobrany? Vyšetřoval by někdo něco? Mělo proběhnout ohlášení na P-ČR? V praxi by se ukázalo pár věcí. Jednak by si možná nikdo nestěžoval z jasných důvodů. Jednak by možná začaly platit příslovečné životní zkušenosti jako - „jak se do lesa volá, tak se z něj ozývá“, „oko za oko, zub za zub“ a jim blízké. Co by se poté dělo doma? A ve škole? Sem do doby mimo výuku příslušníci pedagogického sboru vstupovat nesmějí, ale přece jen… Můžete se teď zamyslet a navrhnout řešení.
