Článek
K procesům a stavům, které označuje nadpis, opravdu dochází. Jako dospělí bychom je neměli ponechat bez povšimnutí. Zde si připomeňme, jaké obavy a strachy máme z některých konstelací v zaměstnání. Bojíme se nadřízených, kolegů, kontrolních orgánů, dodavatelů, zákazníků, směrnic, časových lhůt atd. Přitom naše poznání a zkušenost je nepoměrně širší, bohatší a strukturovanější než u dětí. Mysleme na ni u sebe a poté hned u našich dětí. Jak se mají vypořádat se skutečným či domnělým rizikem, když tak málo vědí?
Pár konkrétních příkladů jsem uvedl v předchozím zamyšlení / viz Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-dite-a-strach-ze-tmy-a-zprava-pro-rodice-130105 /. Dnes se podíváme o kousek dále po cestě strachu. Abych nepůsobil dojmem, že mě se strach a reakce na něj netýkaly, vzpomenu něco ze svého dávného mládí. Za sebe bych na dané téma přidal krejčovské figuríny, které kdysi používala babička jako aktivní švadlena. Když navečer končila, vždy je někam umístila a nikdy mi nehlásila, kde se nacházejí. Už jsem spal. Patrně ji ani nenapadlo, že by mohly vyvolat strachové reakce. Přibližně stejnou roli mohou někdy splňovat hlavové nástavce či stojánky na paruky. Rovněž mohu přiznat, jak mě vystrašila ve větru poletující plachta, která se používala na přenášení množství sena většího, než se vejde člověku do náruče. Kromě pro dítě nevypočitatelných pohybů vydávala cosi jako „štěkavé“ zvuky. Spolu se skřípěním větví nic příjemného.
Někdy v dané souvislosti vyvstávají další otázky. Strach dítěte ze tmy a z možných událostí roste a ono se dožaduje ochrany. Jak víme, ve stavu strachu tzv. rostou oči. Jinak řečeno a napsáno - spatřené či jen tušené podněty se zdají větší, více ohrožující a nebezpečnější. Mělo by se pak dětem ustoupit a nechat je občas přespávat v ložnici rodičů? Má se jednat o naprostou výjimku? Co jestli se později návštěvy změní v pravidlo? Tady je určitá podoba s domácími mazlíčky, že? Riziko roste po rozchodu a rozvodu dospělých. Zákonitě.
Je nabíledni, že nová situace není jednoduchá, ani relativně čerstvě osamocený dospělý se nechce cítit sám, opuštěný, odvrhnutý, a tak v lecčem povolí, aby zaplašil negativní pocity. Ne vždy koná dobře. Původně příznivé se dříve nebo později může změnit v opačné. Třeba i on bude mít strach, že se dítěte už „nezbaví“. Nebo bude spekulovat a trápit se, do kolika let je vhodné společně přebývat ve stejné místnosti aj. Pokud na dítě zatlačí a přesune ho zpět do dětského pokoje, spustí se u něj strach, že ho rodič už nemá rád. Nebo ne tolik. Na obzoru se zjevují nové komplikace.
Co bychom si kolem ložnice rodičů ještě měli uvědomit? Jde o místnost, která děti přitahuje, někdy různými představami a obavami, jindy svým uspořádáním a možná až tajemností. Přesto tam hledají bezpečí, oporu a jistotu. Patrně převažuje přítomnost lidského prvku. V úplně opačném duchu smýšlí dítě, pokud se zmíněný rodičovský prostor stal místem jeho ubližování, ponižování a třeba až utrpení. Tady jen stručně připomenu, že se má na mysli porušování zákona. Kráčí o souhrn velmi smutných elementů a záležitostí, kdy je dítě využíváno, ponižováno, týráno, různým způsobem zneužíváno atd. Poté není divu, že strach naroste do maximálních rozměrů.
