Článek
I když… Je nabíledni, že olympiáda je pro dnešní situaci příliš nadnesený pojem. Takže soutěž mezi hotely jejich úrovněmi a kvalitami? Nikoli. Jak se název na hotelové nástěnce objevil, připoutal pozornost. Ve skutečnosti se jednalo o víceboj pro menší děti, přibližně do 12ti roků věku. Přesto se tu odehrálo cosi zajímavého, co stojí za zaznamenání a probrání. Leckdo by se mohl cítit obohacen.
V zájmu úplnosti dodám, že oproti opravdovým OH nebylo potřebné věnovat tolik času a úsilí přípravným aktům. Také počet organizujících osob nepatřil mezi závratné. Přesněji poznamenáno - jednalo se o dvě mladé slečny. Dopředu si promyslely, kolik úkonů by děti asi tak mohly zvládnout, co je ne/bude bavit a jaká místa zápolení vyberou. Co probíhalo v myslích rodičů? Část byla ráda, že své poněkud neposedné ratolesti alespoň na nějaký krátký čas odloží, aby si vydechli. Jiní si dělali starosti, zda dívky jejich potomky zvládnou. Moje zkušenost napovídá, že se většinou daří. Děti totiž jsou zvědavé - jednak co se bude dít a co je nachystáno a jednak většinou kladně reagují na příchod někoho nového, cizího, který jasně a bez smlouvání vytýčí, co se ne/bude dělat. Tak se stalo i dnes.
Vlastně o úplně neznámé osoby nešlo. I když jak pro koho. Asi poloviční počet dětí ze skupiny sportujících se již včera zúčastnil večerních hrátek, kde slečny sehrávaly hlavní roli. Na programu byla soutěž ve zpívání, chvíli se tančilo a následovalo několik dalších zajímavých aktů. Skoro všechny zúčastněné děti dostaly odměnu. Někteří rodiče přihlíželi a část se dokonce aktivně zapojila, jak byly žádány slečnami. Dalo by se říci, že se mezi novými rekreanty rozšířilo poznání, že se vyplatí děti na čas slečnám svěřit.
Nakonec se soutěž odehrála ve třech prostorách a víceboj čítal 7 položek. Zpestřením se staly dvě disciplíny v nedalekém lesíku. Mezi průvodní jevy je možné zařadit soustředění na výkon. Na druhé straně bylo slyšet zvýšené hlasy a až řvaní, naštěstí nikoli v záporném duchu. Je pravda, že dvě disciplíny vyžadovaly dost koncentrace, takže ticho si chvílemi nezadalo s atmosférou na významném tenisovém souboji. Postupně se mi podařilo zaznamenat projevy jako vysoká snaha o co nejlepší výsledek, což se zdá jako samozřejmé, méně se vyskytuje jev - podpora výkonu někoho jiného. Vždyť by mělo jít o měření sil a schopností. Správnou odpovědí je, že za tři dny se některé děti již trochu poznaly a skamarádily a přály si zaběhnout členitou trať za co nejkratší čas.
Neměli jsme k vidění a slyšení jen pozitivní projevy. Od jednoho chlapce jsem slyšel bagatelizaci v duchu - „to je jak nic, uděláš tohle a máš hotovo“. Jenže pro jiné se absolvování ukázalo jako složitější, a tak by s ním správně neměl souhlasit. Po nevydařeném výkonu se asi třikrát objevil pláč. Pár dětí se na různých místech zlobilo, že se jim nepovedlo předvést se tak, jak zamýšlely a přály si.
Přes možné výhrady je správné olympiádu hodnotit jako dobrou akci. Konání dětí trvalo bezmála dvě hodiny, při nichž docela dost zažily, byť někdy kroky nešly pouze s úsměvem. U většiny se dalo ve tvářích spatřit, že jsou spokojeny a těší se, co bude následovat. Olympiáda se sice již konat nebude, ale zábava, legrace a zážitky patrně opět přijdou…
