Článek
Dopředu musím napsat, že nejsem expertem na technický stav vozidel. S ohledem na dlouhou praxi řidiče mám možná pár procent zkušeností, abych zde mohl sdělit několik postřehů. Pokud se v nich mýlím, budu rád za opravu a správné usměrnění.
Jak víme, začaly prázdniny. Máme před sebou klasické obrazy jako uskutečňování dopředu probraných záležitostí, kroky k naplňování plánů, starost o děti, které se na rozdíl od předchozích měsíců ocitly na hodiny a hodiny doma. A hodně lidí se přesouvá. Letní provoz vždy přináší stejné obrazy. Zvyšuje se ruch na silnicích a dálnicích. Prodlužují se fronty u benzínových čerpadel a někde také na hranicích. Na určitých místech se objevuje více policejních hlídek. Nejde žel jen o preventivní působení. Stoupá tržba zařízení, která se vyskytují podél cest. Jistě si vše dovedeme poměrně dobře představit. A mnozí je zažíváme.
Součástí dění je poskytování tzv. dobrých rad. Zkratku s tečkou jsem si dovolil napsat z důvodu, že některé bych osobně neřadil mezi opravdu dobré a přínosné. Začnu nedávným vyhlášením na jedné rozhlasové stanici. Podle jejich moderátora, který převzal podklady od jiné osoby, si mají řidiči před jízdou pečivě zkontrolovat technický stav vozidla. Já bych s ním v celém rozsahu nesouhlasil. Problém vykreslím pomocí následujících otázek. Mám jako řidič za něj osobní odpovědnost? Proč bych jinak měl povinně ze zákona pravidelně navštěvovat STK? Mohu jako amatér u moderního auta vůbec něco ovlivnit? Pamatuji, jak jsme u starších typů leccos měnili a opravovali. Já méně, jiní více. Vzpomínám si na pár šikulů a machrů, kteří rozložili velkou část motoru, pohrabali se v ní a poté vše složili dohromady a vozidlo fungovalo lépe než dříve. Co lze udělat dnes? Mám na mysli zapečetěné části auta, kam se nesmí sahat. Ke zjištění závady slouží diagnostika ze strany odborného pracovníka servisu. Pokud měl moderátor na mysli, že se mám podívat, zda mi svítí světla, jdou blinkry / jako ve známém českém filmu / a je-li v odpovídajícím stavu množství provozních kapalin, pak mu lze přikývnout. Jinak spíše nikoli.
Další z tzv. dobrých rad se týká pití. Řidič by měl po cestě pít, zejména pokud se bude přesouvat za vyšších teplot. Jasně. Ale proč zní z éteru doporučení, aby zastavil a dal si kávu? Jak víme, jedná se o močopudný prostředek, a navíc ne zcela pozitivně zasahující do procesu pozornosti člověka. Jeho organismus je nastaven na princip homeostázy, tj. na snahu o stabilní fungování. Káva ho narušuje, neboť nejdříve dění v těle nabudí a pozvedne a posléze dojde k poklesu. Komu je pokyn vlastně určen? Jak se má správně vykonat? Pít kávu a neustále se držet tzv. nahoře? Třeba šestkrát za sebou? Jde o možné řešení, ale právě princip homeostázy, který nelze obejít, by nás měl varovat před velkým propadem. Co když přijde ještě za jízdy? V lepším případě se dostaví, až když zdárně dosáhneme cílové destinace. Avšak vybere si daň a řidič bude řadu hodin unavený, znechucený, bez nálady, nepoužitelný. Mimo svou kůži. Trochu bych jeho fyzické procesy a prožívání přirovnal k překonání několika časových pásem letadlem. Sem se chceme dostat?
Statistiky dopravních nehod ukazují, že se jich stává dost a máme hodně obětí. Na druhé straně je záhodno nepřehlížet fakt, že se situace zásadně zlepšila. Mrtvých je o stovky méně než dříve, přičemž provoz je několikanásobně vyšší. Takže celkově se bezpečnost zvýšila. Jisté osoby by se proto či přesto měly vyvarovat zmíněných „dobrých rad“ a raději se zamýšlet nad jinými směry, které by opravdu pomohly k lepší formě šoféra a k vyššímu stupni bezpečnosti na našich pozemních komunikacích. Vzhledem k „nevědomosti“ se mi jako prospěšné jeví se u nich brzo zastavit. Snad pomohou jedincům, kteří ještě nevyrazili, ale chystají se.
