Článek
Bez nadsázky se jedná o velkou otázku a samozřejmě také o úkol. Jak se dá v obecné rovině čekat - různí lidé k němu přistupují různě. Proto je zcela na místě hovořit o vzniku, vývoji a uplatňování individuálních přístupů. Jsme jejich svědky každý den a mnohokrát.
Velkou kapitolou, která by vydala na řadu stran, je popis stavu v zaměstnání. Tady se objevuje mnoho požadavků. Ve srovnání s předchozími desetiletími stále rostou. Na některých místech nevídaným tempem. Stačí se podívat na obrázky z dřívější doby - tak před 100 roky, kde jsou zachyceni zaměstnanci a zaměstnankyně. Jednoduché a stejně vypadající a spíše nuzné - často vícekrát vyspravované a někdy ne zcela dobře padnoucí - oděvy. Po nich přichází éra určité barevnosti a nejednoty. Dnešní pracovní oděvy musejí splňovat řadu rozličných požadavků - bezpečnost, funkčnost, příznivý vzhled, reprezentace, pocit pohodlí. Dokonce se mluví o dress-codu, který začíná platit ve stále vyšším počtu pracovních organizací a „leze“ stále více dolů, tj. i do dělnických profesí.
Opustíme pracoviště a podíváme se na obyčejné občany mimo práci. Jako konkrétní příklad nám poslouží krátkodobé opuštění bytu určitou osobou. Jde-li na chvíli ven muž, zpravidla nic neřeší a nekoná. Jeho oblečení bývá občas nepříhodné. Vzpomínám si na příběh, kdy si pán krátce odskakoval za milenkou. Jako doprovod venčeného psa muž nevzbuzoval podezření. Jen se musel hlídat, aby nechodil moc často a s příliš velkým nadšením a zaujetím pro psa. A samozřejmě by bylo podivné, kdyby na sobě konal jisté větší úpravy zevnějšku. Zde se jedná o docela zajímavou kapitolu, jak si v uvedeném směru počínají ženy. Poznal jsem, že část z nich - myslím ohledně psa - zaskakuje za děti, jimž byl miláček pořízen, aniž by nějak přemýšlely nad image. Vždyť jen na chvilku vyběhnou se psem a hned se zase vrátí. Znám i jiné, kterým se „vyplatí“ se načesat a namalovat, i když by šlo jen o „výlet“ k blízkým kontejnerům s odpadky. O návštěvě místního supermarketu ani nemluvě. Podívejme se na další souvislosti.
Od odborníků na prožívání, myšlení a chování lidí máme šanci se dozvědět mnoho zajímavého a leckdy nečekaného. Za zmínku proto stojí následující poznání. Proč se ženy tolik snaží o co nejlepší vnější vzhled? Chtějí se líbit svému okolí? Nebo jednají v duchu zvyku? Co jim matky předvedly, nyní samy praktikují? Jak zní ona slíbená informace? Bez make-upu se cítí jaksi nesvé, velmi zranitelné, skoro nahé, jako kdyby nebyly samy sebou a nemohly si dopřát potřebnou úroveň jistoty. Ale po věcné stránce by měly mít spíše podivný pocit, když ho mají na sobě - vždyť klamou svoje okolí. Nebo i sebe sama? Povšimněme si, že neustále něco zakrývají - svoji skutečnou postavu, svoje plány a úmysly halí do někdy nejasných formulací, jindy do jasných, ale zdánlivě nesouvisejících s hlavním cílem atd. Jejich čitelnost je problematická. Klasikou je - „říkám ne, ale myslím ano“.
Jako dílčí závěr si dovolím předložit otázky do diskuse. Člověk by jistě měl o svůj zevnějšek pečovat. Do jaké míry by však sám sebe měl dělat někým jiným? A v jakém rozsahu je v pořádku, když mate svoje okolí? A ještě - zda a nakolik by měl skrývat svoje osobní tělesné a duševní nedostatky? Měl by zdůrazňovat své přednosti? Tím by ještě více přispěl k tzv. posunutému obrazu sebe sama. Víme, že se dá trochu manipulovat s celkovým vzhledem a s výškou postavy. Ale měla by kupříkladu žena schovávat svoje málo vzhledné nohy? A muž svoji poškozenou pokožku na určitých místech těla? Klasickým prvkem je úprava vlasů u obou pohlaví. Stačí zmínit pojmy jako kulma, natáčky, melír, přehazovačka - a jsme asi „doma“.
