Článek
Svého času jsem napsal pár odstavců o strachu dětí / viz Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-dite-a-strach-ze-tmy-a-zprava-pro-rodice-130105/. Rozhodně bychom ho jako dospělí neměli podceňovat. Vždyť sami jsme si ho jako děti již užili dost, později nejen v pracovních osidlech. Třeba jak se strachujeme o své potomky, dále nebude-li válka, zda a o kolik se zvýší ceny zboží a služeb, jestli nás nepotká dopravní nehoda atd. A proto bychom měli vlastnit aspoň základní úroveň citlivosti, když se něco děje našim dětem. Ale jak víme, nic by se nemělo přehánět. Umírněnost a přiměřenost by se měly stát našimi hesly.
Zdá se logické, že děti prožívající napětí, obavy a právě strach budou útočiště hledat v místnosti, kterou jsem uvedl v nadpise. Je ložnice rodičů správnou volbou? Nedá se tu poskytnout zcela jednoznačná odpověď. Hodně bude záležet na dění v minulosti. Znám rodiny, kde jeden z rodičů chodí na noční směny. Úplně hezky a bezpečně se necítí jedinec, který zůstává sám doma s dítětem. Ani ono si není úplně jisté, když nemá oba rodiče doma. A tak se přímo nabízí místo společného „přečkání noci“. Snad nebudu příliš přehánět, pokud se odhalí analogie s pobytem domácích mazlíčků. Jak si pes nebo kočka zvyknou spát s dospělými, je dost obtížné jim přenastavit hranice, že? Co by bylo či dokonce je pro koho příjemné? Nebo naopak? Zde mj. spatříme další rovinu individuálních rozdílů mezi lidmi.
Někdy však působí různé mechanismy, které dítě brzdí. Leckterý potomek si vzpomene, jakou nelibost u dospělých vzbudil, když se tam nedávno dostavil. Pochopitelně nečekaně a bez ohlášení. Mj. panoval zvýšený hlas a později mu byly odepřeny některé materiální a jiné požitky, jichž se mu běžně dostává. Občas by na něm mohla se zvýšenou rychlostí přistát rodičovská ruka. Zajisté začne přemýšlet. Co se děje? Co neměl nebo nesměl spatřit? O jaké překvapení by mohlo jít? Skrývají jemu nejbližší bytosti nějaké tajemství? O jaké se jedná? Jak je velké? Běží o něco „ošklivého“? A jak moc musí být ukryto? Měl by se někomu svěřit? Logicky zvědavost narůstá. Dostává se do rozporuplného rozpoložení. Cosi ho vábí, ale zároveň varuje a až odpuzuje. Možná si sami vzpomenete…
Ano, někdy v ní dochází - pro děti v jistém věku - k těžko pochopitelným jevům a procesům. Kupříkladu vznikají myšlenky, že se tam drahé osoby perou. Ubližují si opravdu? Má je litovat? Koho více? Pomoci? Jakým způsobem? Na čí stranu by se dítě mělo přidat? Pro dítě jde o nebezpečné dilema. Sice se posouvá a sbírá zkušenosti, ale část z nich se může stát příliš velkým soustem a až nepřiměřeným břemenem. Proto by rodiče měli myslet na různé souvislosti a předpokládat, co by se mohlo stát. Někdy bude potřebné vydat určitá jasná konstatování. Rovněž pomůže cosi jako dostatečná ochrana a preventivní opatření. Třeba se zamknout. Vzpomínám si na jednoho kolegu, který se jako mladý nastěhoval do bytu v panelovém domě. Protože část z nich měla různé mouchy a nedostatky, až po nastěhování se zjistilo, že dveře od jejich ložnice jsou v bytě jediné, kde klíč nefunguje. Řešení se nakonec našlo - v přístupu dětem měl zabránit jistý těžký předmět, který k nim mladý pán pokaždé zevnitř přisouval… Pomůcka jemu a jeho manželce vydržela docela dost roků a v podstatě nikdy nezklamala. Jak si vzpomíná, asi dvakrát nebo třikrát se stala překážkou, když se z dětské jizby ozval srdceryvný pláč a jevila se potřeba hbitě zasáhnout. U několika jevů se zastavím příště.
