Článek
Kdo je sportovně založen a má rád sportovní analogie, asi by si vzpomenul na slavný souboj hokejistů v japonském Naganu. Zápas vypadal, že skončí úspěšně pro zámořskou hokejovou velmoc, ale nakonec v něm slavně triumfovali naši hokejisté. O hodně čerstvější a takřka podobně bolestnou zkušeností se pro fanoušky za oceánem stalo dost nečekané vítězství našich tenistů v předfinále slovutného Davisova poháru / DC /. Existuje snad ještě něco, v čem bychom mohli být lepší, aby se vyplatilo plýtvat čas na psaní a čtení? Za sebe říkám a prosazuji cosi jako kladnou verzi. Tak se na ni podívejme…
Ano, pro někoho by mohlo jít o překvapení. Co se děje v nejvyspělejší zemi světa? Co se odehrává v baště demokracie. Žel už asi jen údajné a tehdejší. Stačí se podívat na některá vyjádření, hodnocení a komentáře nejvýše postavené osoby. Nagano je zapomenuto. Ve zkratce by se dalo napsat, že kdo směrem k němu vysloví či napíše a jinak publikuje nepříznivě znějící slova, bude mít potíže. Nikoli malé, jak se ukazuje. Dokonce jsou již známy případy, jak někteří lidé přišli o práci. Pokud se tak stane u party manuálně pracujících, asi se moc divit nebudeme. Jak se ví, až na výjimky se jí účastní osoby se sníženými znalostmi, dovednostmi, zkušenostmi a schopnostmi, aby mohly vykonávat tzv. vyšší práci, třeba odbornou, manažerskou, pedagogickou apod. O dost jiné pohledy vznikají, pokud se v lidské pracovní hierarchii posuneme o několik řádů výše. Pronikly zprávy, jak v pomyslné prezidentově síti uvízli někteří z pracovníků a pracovnic médií. Důvod vypadá prostě a v nejvyspělejší zemi světa dost paradoxně - dovolili si kritizovat vrchního představitele země! Části médií hrozí ztráta vysílací licence! Co kdybychom provedli krátké srovnání s naší zemí? Jak naše mladá a prý křehká a nevyzrálá demokracie obstojí? S ohledem na vysoký počet kritických připomínek na adresu vlády a také opozice se odpověď rýsuje jasná.
Kdo sleduje zprávy, může zaznamenat pár vět prezidenta USA, jimiž dává najevo svůj postoj k tzv. nepřátelsky se chovajícím médiím. Obviňuje je, že nepracují ve veřejném zájmu. Jenže co jím je? Z historie víme, že podobným způsobem se chovali jedinci, kteří si osvojili jednu jedinou pravdu, jediný pohled na svět a jeho vývoj a uspořádání. Zároveň neprojevovali ani píď ohledu a citlivosti k ostatním. Spíše předpokládali, že s nimi budou automaticky souhlasit. Také z naší relativně nedávné historie známe výroky typu - „kdo nejde s námi, jde proti nám“. Jistě mají svoje odůvodnění a lze je pochopit, ale patrně je nemůžeme uznat jako věcně správné. Natož jako jediné možné.
Jestliže žijeme či máme žít v demokratické společnosti, pak přece logicky ve veřejném zájmu je, aby byly prezentovány různé názory, aby probíhala soutěž idejí, přístupů a úhlů pohledu. Zdá se, že zmíněný algoritmus je za Atlantikem hodnocen jako škodlivý. Vše se ještě posiluje a zvýrazňuje, když sledujeme dění kolem smrti a pohřbívání konzervativního aktivisty Charlieho Kirka. Jistě se jedná o konkrétní příklad a výpověď / viz také Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-jaka-je-cena-zivota-cloveka-189043 /. Kdo vyslechne více stran, realistický a pravdě se blížící obrázek si udělá. Jen je musí vyhledat, přemýšlet a uvažovat bez tlaku a šablon.
Pokusme se připustit jiný pohled - co když jedinci z médií chtějí jenom publikovat pravdu? Co jestli představují pouze ověřená fakta? Někteří již přišli o práci, když se nevhodně vyjádřili. Těžká je pozice také samotných nadřízených. Poměrně dobře a plasticky jsme dění mohli vidět v oceněném českém filmu Vlny od J. Mádla, kde mám na mysli pozici ředitele bývalého Čsl. rozhlasu. Jak jsme viděli, od kritiky a zpochybňování postupu odvážně vysílajících redaktorů se posunul k jejich pochopenía ke skrytému souhlasu a posléze došlo k narušení jeho duševního stavu. Stalo se v souvislosti se vstupem či spíše vtrhnutím sovětských vojáků do budovy a rušení jejího vysílání. Jak bychom se na jeho chování dívali po morální stránce? A co nám nyní ukazuje svérázné dění v USA? A co bude následovat? Čeho se ještě dočkáme? A vyhrajeme?
