Článek
Praxe přináší relativně široké poznání, a tak bude užitkem se alespoň u části zastavit. Čemu budeme věnovat pozornost? A kam ji zaměřují aktéři? Co ne/jsou ochotni provést? A též schopni! Ve hře je poměrně dost položek.
Jistě pro nás není překvapení, že část studentů a studentek nedosáhne na kýžený cíl v podobě maturitního vysvědčení. Povšimněme si dalšího určitého stínu, který doplňuje již publikované. Jak víme, po nezdaru se takřka vždy hledají viníci. Občas dost intenzivně a nelítostně. Žel často se mezi nimi ocitá vyučující jedinec. Myslím v pohledech neúspěšných mladých osob a dílem i jejich rodičů. Náhle se ví, že „již dávno se jim nezdálo něco na tom, jak postupuje“ a „jaké jsou ty jeho metody“ apod. Nikdo však nepřišel za ním a za vedením, aby na ony praktiky upozornil. Nebo aspoň požádal o vysvětlení či o přešetření správnosti postupu. Ale jaká je obvyklá skutečnost? Neměl by vinu za neúspěch student hledat nejvíce u sebe sama? Stačí se sebekriticky podívat na svůj postup v předchozích měsících a letech. Lze ho považovat za poctivý? A hodí se sem slova jako úsilí, píle, kázeň, vytrvalost a cílevědomost? Docela bych si tu zarýmoval - kdo nahlížel na studium a učení jako na otravné, měl by se později chystat na termíny opravné.
Registrovat je v zájmu obohacení vhodné též rozdíly mezi SŠ, myslím v náročnosti, jak zkoušky probíhají. Nebo by šlo spíše o nízkou připravenost příchozích mladých lidí? Proč se někde tzv. odpad pohybuje pod deseti procenty a jinde dosahuje téměř jedné třetiny? Zajisté se jedná o dotazy, na které se jeví prospěšné mít a znát odpovědi. Stav nejde jednoduše změřit za pomoci určitého přístroje. Chybí zde souvztažnost jako mezi horečkou a teploměrem. Nelze rovněž vyloučit prvek, kdy část příslušníků pedagogického sboru „sečte“ studentům a studentkám jejich předchozí konání. Ač se má hodnotit aktuální stav, nejde se plně oprostit od minulého období a obsahu a charakteru společné pouti časem na SŠ. Nikdo není absolutně imunní vůči psychologickým stránkám a algoritmům.
Měli bychom zaznamenat informaci, že škola nemá povinnost neúspěšným jedincům pomáhat. Přesto by k nějaké užitečné podobě kontaktu dojít mohlo a mělo. Záleží na obou stranách. Je student znám jako někdo, kdo opravdu chce? Dále - má před sebou cíl, jehož chce dosáhnout? Jak ke studiu v průběhu let přistupoval? Jak vypadají jeho osobní vlastnosti a jejich struktura? A hlavně - jakou úroveň má jeho osobní odpovědnost. Uzavřeme, že dostává určité vysvědčení, byť nemá podobu a charakter maturitního.
Jsem přesvědčen, že bychom mohli a měli ocenit snahu části SŠ ve smyslu, že se snaží pomáhat a navíc ještě stanovují čas prvního opravného termínu co nejdříve na počátek září. Motivem je, aby v případě zdárného absolvování mohl o něco opožděný maturant nastoupit na studium na VŠ. Přístup by měl především on ocenit. Na druhé straně platí, že rovněž pro školu a vedení je příjemnou zprávou a vizitkou, když se co nejvíce jejich maturantů dostane na některou z VŠ. Jinou oblastí bývá, kolik jich tam vydrží. Zde připomenu oficiální údaj, že čtyři z deseti VŠ nedokončí!
