Článek
Skoro všichni vědí, že pár desítek hodin na počátku prosince je věnováno naplňování andělsko-čertovsko-mikulášské tradici. Ne všichni ale mají dostatek informací, aby věděli o původu a příčinách oslavování a připomínání. Mnozí tak konají proto, že se tak má, že velí tradice a že si daným způsobem počínají ostatní. V neposlední řadě - tak s nimi nakládali jejich rodiče. Někteří poté mohou mít pocit ovce v hlídaném a popoháněném stádu. Možná proto bude užitečné se zmínit o několika informacích a souvislostech. Úkolem dnešních řádků ale rozhodně není provést zasvěcený a detailní výklad. Proto se zastavíme jenom u některých vybraných prvků.
Obyčej se dodržuje přibližně od 14. století, kdy příchod zmíněné trojice oznamovaly tzv. maškary. Mezi ně patřilo hned několik druhů osůbek, mj. také smrtka. Bližší informace o jejich místě a poslání si čtenář může najít v příslušné encyklopedii, neboť nemá velký smysl ji citovat ani parafrázovat. Na sv. Barboru se dělávala a leckde ještě probíhá tzv. obchůzka. Jde o první koledu, kdy obcházející sám něco dal a také něco dostal nebo se aspoň vyzpověděl z hříchů. Nejčastěji si lidé vyměňovali jablka a ořechy, což po stránce obsahu a rozsahu odpovídalo době vzniku. Ještě zaznamenejme, že barborky jsou dívky s rozpuštěnými vlasy, které se do svého úkolu pouštěly na počest smrti Barbory v den 4. 12. r. 306. Protože se charakter mikulášského činění výrazně zkomercionalizoval, těžko někdo bude očekávat, že se něco rozdá bezplatně, byť leccos tak na první pohled vypadá. Možná by pohádkové bytosti mohly udělat vstřícný krok a kromě několika moralizujících frází a předání rodiči zakoupených dárků před natažením ruky pro finanční odměnu vyloudit pozitivní slovo a příjemný úsměv.
Co ještě do tradiční podoby patří? Metlami se bouchalo do oken, aby všichni věděli, že se akce koná a že právě přišel její čas. Lidé ořezali třešňové a višňové větvičky, doma je dali do vody a museli je denně zalévat vodou z úst. Do Vánoc měly větvičky rozkvést jako signál, že do roka se děvče vdá. Ale příslušné moudré a vzpomínkové knihy už neuvádějí, jak se řešilo, když ještě dříve dívka otěhotněla. Jak by se měla zachovat? Má významnou informaci říci rodičovstvu, aby se mohlo připravit? Má vše tajit do poslední chvíle? Jak se pak obyčej dodržoval? Nebo se od něj účelově a pokrytecky odhlédlo? Jaké byly zkušenosti z dalšího postupu? Bylo třeba nějak smlouvat s nadpřirozenými bytostmi, aby vzaly hřešící človíčky na milost? Avšak co když se oni žádného hříchu nedopustili a jen se chovali přirozeně? Jaký pak byl smysl a cíl požehnání nebo jeho odmítnutí? A co když i přes poctivou péči o větvičky k rozvoji známosti do očekávané podoby nedošlo? Vidíme, že spíše než o jednoznačné téma se jedná o úhel pohledu.
S daným obdobím jsou postavy nerozlučně spjaty, ale je dobré vědět, že s nimi a s jejich působením souvisí ještě několik lidových pořekadel a zkušeností. Je zajímavé, že nejvíce je jich o čertech. Proč? Poněvadž se jich lidé báli? O jaká například jde?
* čiň čertu dobře, peklem se ti odmění * šijí s ním všichni čerti * čerta se o to stará
* to by v tom byl čert, aby se to nepodařilo / aby se to po příchodu čerta nezměnilo /
* má se po všech čertech dobře * je to po čertech drahé * maluje čerta na zeď
* co je šeptem, to je čertem
* co v tom k čertu je, že to nejde udělat / nefunguje / ?
* polykal andělíčky * má andělsky nevinnou tvář apod.
Po Mikulášovi jako by se zem slehla. A kde se nachází anděl? Na závěr navzdory očekávání nezazní nic mravoučného. Každý si může vytvořit svou vlastní ozvěnu a zaujmout svůj osobní postoj k mikulášským legendám.
