Článek
Se dá vidět a zažít ledacos. Třeba sledovat hry dětí. Jak si ne/vycházejí vstříc. Jak si ne/půjčují hračky. Jak ne/bojují o své pozice, které za několik vteřin již vůbec nejsou důležité, neboť sok odešel. Jak jsou ne/spokojeny. Jak se chovají k pra/rodičům atd. Jindy je možné chvíli poslouchat. Například hovory dospělých. Možná se sice nemá, ale jak se má člověk zachovat? Zapojit do hovoru? Bude vítán? Nebo by si snad měl zacpat uši? Rada není úplně špatná, ale co by řekli lidi? Vidíte - řekne se jen - jdeme si hrát.
Kolem také defiluje určitý výběr klasických obrázků. První skupinka rodičů doprovodí děti k ohrádce s pískem a takřka se o ně přestane starat. Jako kdyby je předali prověřené a zkušené osobě. Nejčastěji se konečně začnou věnovat svým chytrým mobilním telefonům. Pokud se část z nich mezi sebou zná, dost často si k sobě naklánějí displeje a baví se tím, co na nich vidí a slyší. Pak jsou slyšet věty jako - „no řekni, není to boží?“, „takhle se fakt tvářil, jo?“, „opravdu jsi takhle dopadla?“, „no, to je fakt dobrý“, „tohle si musím pořídit taky“, „tak jste tam fakt byli, jo?“ apod. Neznající se jedinci jsou potichu. Zdá se, že si v digitálním světě stačí sami. Jaký je význam dítěte? Stává se jakýmsi živým doplňkem? Ale třeba pasivně nekonzumují nadmíru dat, pouze s někým plodně komunikují. Věřme, že řeší důležité věci. A nedivil bych se, kdyby díl z nich tvořily pracovní záležitosti. Pohrouženost bývá dosti hluboká. Dítě zatím sype písek do vlasů sobě i jiným, bere jim hračky, štípe je, kope do nich, živě se zajímá o jejich svačinu…
Zástupci druhé skupinky mají oči na pověstných stopkách a své potomky neustále a bedlivě sledují. Ve třetí skupince najdeme rodiče, kteří své děti neustále napomínají, upozorňují, kárají, poučují… Prostě jim v přeneseném slova smyslu nedají dýchat. Jistě že mají kladné úmysly, ale… Přichází holčička a s ní paní. Zatím není úplně jasné, jde-li o babičku nebo o maminku. Ale klidně by mohla pracovat na pozici chůvy. Hned jdou k písku. Za chvíli děvče nechtěně „prozradí“, že přišlo s babičkou, která zakoulí očima. Co se dá dělat, je odhalena… Snaží se o bábovku, ale není úspěšná. Babička si bere plastovou formičku, ale výsledek je i přes správný postup takřka stejný. Se slovy „mají tu blbej písek“ vede vnoučátko k prolézačkám. Snad budou v pořádku.
Opodál na opracovaném kmeni sedí tři osoby. Postarší žena vytrvale diriguje malého chlapce. Přitom stačí listovat po displeji a ještě mluvit s oběma muži. Šikovná paní. Předávají si spoustu zážitků. Vztah mezi nimi není zcela jasný. Muž v jejím věku neposednému kloučkovi říká „broučku“, mohl by klidně být jeho otcem, ale po dalších dvou hodinách míří každý z nich někam jinam. Třetí muž je výrazně mladší. Je upoután na vozík. Společně si sdělují zážitky z nemocničních pobytů. Nezasvěcený by se obohatil, jak se v ní i přes přísný zákaz dá kouřit a popíjet tvrdý alkohol. I na chytré doktory lze přece vyzrát. Napadá mě, jestli výhrou nad nimi tak trochu neporazili sami sebe. Dost by se oba hodili do výzkumného vzorku pro popis psychologického a zdravotnického jevu s názvem kompliance, tj. v jakém rozsahu pacient ne/dodržuje lékařovy pokyny a doporučení a proč se tak děje a kam daný proces posléze vede a ústí. Mimochodem velmi zajímavé čtení. Člověk má dost velkou příležitost se na sebe něco dozvědět. Leckdo je však zklamán, jak snadno a věrně postupuje podle knižních zmínek a faktů on sám - a nejde o krásné vysvědčení. Děti sledují a učí se… i pro život!
Objevují se postupně další a další rodiče, mnozí s bicykly a s odrážedly. Zaujal mě muž, který se rozhodl chlapci udělat radost a zplodit bábovku. Nevěděl o neúspěchu starší předchůdkyně, a tak jsem byl zvědav na výsledek. Formičku naplnil a se slovy „uděláme na ni baci baci“ ji vyklopil a - byl o poznání lepší. Není od věci používat správná slova! Nebo se snad vyznal v kvalitě písku a automaticky sahal do vlhčí části pískoviště? Ať již bylo pozadí situace jakékoli, je možné se přesvědčit, že na kvalitě materiálu hodně záleží. No - nic nového pod sluncem. Dalo by se konstatovat, že lidé hodně vědí, jen své znalosti občas zapomínají správně využívat. Rovněž na dětském hřišti…
