Článek
Jestliže vezmeme v potaz dnešní svět a jeho základní charakteristiky, patrně nebude chybou říci, že rostou nároky na myšlení, chování a prožívání každého jednotlivce. Především proto jsme svědky, že se stále ve větší míře vedle materiálních, technických, finančních a organizačních otázek věnuje více pozornosti psychologické přípravě. Výjimkou nebude ani oblast školství. Zde je duševní pevnosti hodně zapotřebí.
V různých souvislostech jsme již zaznamenali, že zmíněný typ přípravy celé pedagogické sféry je velmi prospěšný. Jedná se dokonce hned o několik směrů a úseků. Jedním z nich je široké využívání poznatků psychologie a jejich aplikace do samotného vyučování. Nemělo by být pouhým organizačním a časovým nástrojem pro předání značné sumy poznatků, jak se žel leckde děje. Není-li doceněna úloha psychologie, pak nedochází k potřebnému a leckdy ani k dostatečnému respektování osobnosti žáka. Je logické, že se narušuje vývoj jeho osobnosti nebo aspoň k němu nedochází žádoucím tempem a směrem. Potenciál se snižuje.
Jestliže příprava na učitelské povolání trvala pět let a psychologie patřila mezi vyučované předměty, měla by se zmíněná skutečnost citelně uplatnit v praxi na jednotlivých školách a ve třídách. Pak by učitelé věděli, nejen že každý žák je jiný, ale navíc by si s jinakostí poradili po stránce kázně a především vedení a motivace. Zde se nachází mnoho nedostatků, které jasně svědčí o psychologické nepřipravenosti řady pedagogů. Nemusí jít jen o jejich nedostatek. Závažným dotazem je, zda byl rozsah na VŠ odpovídající. Od leckoho se dozvíme, že studium a škola jsou od sebe hodně vzdáleny. Stát se dobrým učitelem je od konce VŠ leckdy podobně dlouhá cesta jako stát se úspěšným lékařem po absolvování LF.
Druhý pohled je rovněž užitečný a žádoucí. Pokud jsou aktuální psychologické aspekty, mělo by jít ještě o stránku, kdy se budou učitelé starat o svoji psychiku. Zvládnout několik hodin denně proces, který mají na starosti, není nijak jednoduché. Zdá se, že menším problémem bude mít určité vědomosti z vyučovaného oboru a z didaktiky. O něco těžší je správné využití příslušných pedagogických metod, z nichž část v dnešní době selhává. Ještě těžší je udržet kázeň, pořádek a pozitivní zájem. V neposlední řadě jde o vlastní psychický stav a schopnost odolávat požadavkům, námětům, informacím, nástrahám a jim blízkým prvkům ze strany žáků a žákyň a mnoha dalším problémům. Jedná se o tzv. negativní dotazy, stížnosti, žalování, slovní a tělesné tahanice, kdy se dospělým velmi zužuje prostor pro práci, na niž byli vyškoleni a za niž jsou zaplaceni. Byť ne královsky. Navíc sem opět vstupují rodiče, přičemž část jejich kroků kopíruje žákovské. Nebo obráceně? V každém případě by si měl pečlivě chránit svoji psychiku a odolávat „nájezdům“.
Ukazuje se, že mnozí dočasní svěřenci hodně vědí, byť často kráčí o informace mimo školní proces. Jestliže učitel leccos neví, jak se má zachovat? Má chybějící vědomosti dohonit postranním usilovným studiem? Má se přiznat a nechat se poučit od žáků? Má vystupovat a předstírat, že všechno ví? Zde se poznatky z psychologie nepochybně hodí, a proto by neměly být hozeny jen tak za hlavu. Jenže známe, jak praxe běží. Postupuje se co nejkratší a co nejméně problémovou cestou k cíli. Hlavně ať nemusíme vynakládat žádné úsilí navíc. Rychle se vypořádejme s úkolem a pryč. Ono vše nějak dopadne. Pokud se nějaký problém ukáže, vyřeší ho silou zastávané pozice a nátlakem autority včetně zvýšeného hlasu. Také k nim se psychologie vcelku jasně a obšírně vyslovuje. Obdiv se vyslovuje jedincům, kteří postupují správně. Mnozí již poznali, že formální cesta a tlak není nejvýhodnějším postupem.
Třetím prvkem jsou psychologické momenty a často tlaky při srovnávání s jinými školami a školskými zařízeními. Zpravidla chybí objektivní měřítko pro komparaci a ne každý pedagog je dostatečně silný, aby související jevy a dopady zvládl. Pak jsme svědky negativních pocitů, kdy například dobří učitelé působí na tzv. špatné škole a naopak. V praxi narazíme na více variant, kdy se někteří snaží přecházet jinam, ale zjistí, že se přesunuli z deště pod okap. Jak vypadá jejich pocit - zase se nepodařilo naplnit jejich očekávání, opět pociťují zklamání, napětí a frustraci atd. Především sem patří poznámka o trvale rostoucím riziku syndromu vyhoření. Na mnoha místech se stává nevítanou skutečností. Leckde již před Vánoci! Přitom statisticky nejvyšší pravděpodobnost bývá v měsíci dubnu.
Samostatnou kapitolou jsou psychologické aspekty kolem přijímacích zkoušek, ať již jde o přípravu žáků na ně nebo bereme-li je jako výpověď o úspěšnosti učitelů při výuce a vedení žáků. V neposlední řadě cosi říkají o škole a o jejím systému jako celku. Vidíme, že pro realizaci psychologické přípravy učitelů se vyskytuje poměrně široké pole působnosti. O některých projevech a faktorech si řekneme příště.
