Článek
Snad se mezi námi nenajde nikdo, kdo by programově nesledoval hromadné sdělovací prostředky. Možná leckdo ovšem zná někoho, kdo se odmítá dívat na TV, případně si z ní vybírá jen úzký okruh pořadů, namátkou dokumenty z přírody, vědy a z historie. Ale jinak se bez ní obejde. Další lidé mají TV a rozhlas jen jako kulisu, aby se necítili být tolik sami. Doma se málo hovoří, tak je dobré, když jsou nějaká slova slyšet. Na obsahu nezáleží. Samota je pociťována zpravidla jako nepříjemná. Drtivá většina je však sleduje. Proto se tu zastavíme.
Co nám média přinášejí, se zcela nepochybně odráží do naší nálady, ovlivňuje naše názory, postoje, potřeby a mnoho dalších osobních prvků. Někdy můžeme registrovat, že kvůli informacím z médií mezi lidmi vznikají neshody, různice, dokonce se pohádají a jsou nuceni řešit určité konflikty. Je zcela oprávněné hovořit o dopadech do oblasti mezilidských a často také partnerských vztahů. Už jste se také pohádali, koho ne/budete volit? Kdo si více nahrabal v politických funkcích než kdosi jiný?
Do úplné informovanosti patří, že mediální obrazy mají velmi silný vliv na děti a mládež. Jedná se o tím významnější poznatek, kdy později narození jsou jimi natolik uneseni, že je považují za skutečnost. Zmíněný proces často nastává rovněž u dospělých osob. Hodně závisí na úrovni jejich vzdělanosti a inteligence a jak oba prvky dokážou využívat a spojovat. A také zda a v jakém rozsahu se jim na poli médií chce pracovat. Není úplně snadné určit, kdy nadchází vhodná doba ke konkrétném zásahům u dětí. Během praxe jsem poznal rodiče, kteří procesu využívání moderní komunikační technologie vůbec nebránili. Na protikladném pólu jsou jedinci, kteří přijímají značná omezující opatření. V jejich důsledku se část dětí ocitá více či méně mimo zájmy a aktivity svých vrstevníků. I když v lepším případě slova a rozhodnutí svých rodičů chápou, stejně nemají radost. Být dnes outsiderem je patrně obtížnější než dříve. Právě kvůli mediálním obrazům. Fakt se brzo rozkřikne, přesněji mediálně roznese.
Jistě by nám pomohlo několik konkrétních příkladů, třeba jak jsou vyráběny zprávy pro TV. Autoři v části případů znají skutečnou pravdu, avšak ne pokaždé je v médiích prezentována. Jsou osoby, které určují, co se ne/bude vysílat a jakým způsobem. Analogií je, že když si člověk vezme jiné oblečení, upraví se, nalíčí atd. vypadá jinak, zpravidla lépe. Odtud je možné čerpat poznatek, jak se nakládá s informacemi. Třeba jak vypadá zákulisí natáčení tzv. dramatických událostí, nejen v místech válečných událostí. Reportéři, až na výjimky, žijí v dostatečné vzdálenosti. Mnoho času věnují „zábavě“ v místě, třeba vysedávání v hotelovém baru a na sociálních sítích. Natáčení akční reportáže probíhá podle pokynů lokálních politických vůdců a zákonitě je leccos připraveno, aby „nějak dobře vypadalo“. Klasikou jsou hořící vozidla, zničené domy, plačící děti apod., které s okomentovanou událostí nemusejí mít nic společného. Výrobce informací přivezou na vybrané místo a na něm se „drama natočí“. Všichni jsou spokojeni. Novinář má perfektivní záběry, majitel a provozovatel TV získá patřičnou sledovanost a divák ocení „pohotovost“ reportérů a jejich „odvahu“. On by tam nešel. Tak a podobně vzniká mediální obraz. Stačí se podívat do bulvárního tisku. Kolik se v něm dozvíme o skutečných a tzv. celebritách? Co je objednáno? Nakolik jsou podklady prosévány atd.? Od koho a od čeho se má odklonit pozornost? A jakým směrem se naopak má zvýšit? Mj. i proto se nám život osob nahoře zdá tak hezký, přitažlivý, bezchybný a možná i bezstarostný. Zdání ovšem klame.
V závěru bych rád připomněl, že média jsou významným zdrojem informací. My je a jejich plody jistě potřebujeme, ale ne všechno se nám hodí. Ne vše - hlavně nutně - potřebujeme. Proto se ve vlastním zájmu snažme, aby se průběžně zvyšovala úroveň našeho kritického myšlení. Starejme se, jakou máme mediální gramotnost. Kriticky se podívejme, zda umíme opravdu správně nakládat s informacemi. Nekráčí o moderní výmysl, ve hře je ochrana naší nervové soustavy a její funkčnost. V neposlední řadě se tu rýsuje cesta ke snížení možnosti, aby s námi někdo manipuloval, podváděl, napálil nás atd. Rizik je opravdu hodně.
Pochopitelně jde o dost práce. I tahle skutečnost a výhled na ni rozdělí obyvatele na dvě části, vlastně možná na víc. A ještě bych předložil příklad a varování nefalšované celebrity - Komenský již před pár stoletími říkal, že bychom neměli věřit všemu, co se nám předkládá. Jak moudré a prozíravé. Jen jeho myšlenku náležitě využít. Nechceme-li se nechat manipulovat a vodit jako loutka, měli bychom na jejím uskutečnění začít usilovně pracovat. Pro sebe sama! Zde rozhodně nekráčí o mediální obraz.
