Článek
Někdo by se mohl domnívat, že vám v následujících řádcích vylíčím svoje nebo cizí poznatky, jak se na mořské pláži setkal s místním či jiným malířem a nějakou dobu se díval, jak umělec postupuje a jak vypadají výsledky jeho činění. Nikoli. Naším cílem nebudou ani určité scenérie, které bývají s mořem obvykle spjaty jako východ a západ slunce, vlnění vody, loď na obzoru aj. Možná narůstá vaše zvědavost, a tak se ji pokusím uspokojit. Třeba by v části obrazů mohlo jít o překvapení.
Obraz první. Chvíli na lehátku polehává, případně postává pod slunečníkem či v jeho blízkosti starší muž. Ničím zvláštním nevyniká, aspoň se tak zdá při běžném pohlédnutí. Přesto si dovolím u něj provést krátkou zastávku. Podle vzezření nemá daleko do důchodu. Navzdory věku bychom na několika místech jeho stárnoucího - ne však úplně nevzhledného - těla nalezli tetování. Nic nemyslím špatně, ale řekl bych, že s ohledem na věk mohl a měl zvolit trochu jiné obrázky. Nebo snad pronikavě toužil, aby byl vnímán jako mladý? Nebo vůbec nějak registrován jinými osobami? Nestačí mu holá a nepoznamenaná kůže? Má přece vyšší hodnotu, byť práce tatéra něco stojí. Jde však o přidanou hodnotu? Dále zaujmou brýle proti slunci. U moře žádný div. Souhlasím, avšak v jeho případě šlo o poněkud podivný doplněk. Bez ohledu na sílu svitu slunce je nosil na hlavě a nedával si je na oči, dokonce ani když hodně svítilo, a ještě přímo proti němu. Asi se jednalo o zvyklost, neboť jsem ho později nejméně třikrát potkal v přímořském městečku. Nikdy je neměl na očích. Důvod je spíše nejasný. Ženy je mívají jako módní doplněk a jako držátko na vlasy, mohu-li se tak vyjádřit. Ovšem u něj rozhodně o hustý vlasový porost nešlo.
Obraz druhý. O kus dále se sourozenci hádají. Zřejmě se nemohou pořádně dohodnout, a tak kopou do písku, jehož gejzírky míří na ně samotné. Myslím na protějšek. Není divu, že pár zrnek se dostane do obličeje a posléze rovněž do nosu a do úst. Místo aby se zklidnili, souboj vystupuje o úroveň výše. Rozum ustupuje a navrchu získává pocit zloby a touha pomstít se. Otec se zvedá a zasahuje. Naštěstí moc násilí nevidíme. Pouze je od sebe oddálí a oběma chvíli tiskne ruce a mírně jimi trhá. Pohled očí nevěstí nic pěkného. Patrně jen přítomnost mnoha lidí je uchránila od tělesného trestu. Matka dál sedí v křesílku a doplňuje mužovo počínání rychlým proudem slov. Celý je v cizím jazyku, a proto není rozumět. Možná lepší varianta. I když jak pro koho, že? Jen na zamyšlenou - co by dělali lidé okolo, kdyby jim dal pár ostrých facek? A kdyby je několikrát nakopnul? Odvraceli by svoje zraky? Nějak by zasáhli? Poklidné přímořské pobývání by rozhodlo bylo vážněji narušeno.
Obraz třetí. Největší shluky jsou na a u fotbalového hřiště. Řada malých chlapců dychtivě čeká na příležitost. Kromě nich ovšem na cosi čekají četné slečny. Že by sledovaly, kdo si při hře bude počínat znatelně šikovněji než ostatní? Snad něco zaslechly o významu a úloze rozdílového hráče v kopané? Není výjimkou, že je hbitý chlapec zaujme, seznámí se s ním a později vznikne kus společné životní cesty. Prozatím platí, že pár jich vypadá dobře. Zrovna jsem spatřil jednoho z nich, jak poslal směrem k brance na svůj věk tvrdou střelu. Přesně se netrefil, ale zaujal razancí. Co jestli se z nedaleké vydlážděné promenády dívá nějaký lovec talentů? Děti dnes nejčastěji tráví čas nad různými displeji, pobyt na mořském pobřeží není výjimkou. Buďme rádi za malé a snaživé fotbalisty!
