Článek
Než abych obcházel pověstnou horkou kaši, uvedu problém hned. Nabízí se otázka, zda vůbec a nakolik je dnešní slečna a žena takřka jakéhokoli věku svobodná v rozhodování přijetí či naopak odmítnutí odchlupovacích procesů. Kdo cítí tlak? A proč o „chlupatém“ úseku našeho života přemýšlím a píšu právě nyní?
Začnu názorem, na který jsem nedávno narazil. Nejsem si úplně jist, kde se tak stalo. Místo podle mě ovšem není podstatné. Zásadní je zmínka. Její podstatou se stalo, že po velkých společenských, politických a hospodářských změnách započatých v listopadu 1989 se ženy konečně mohou svobodně rozhodnout a přistoupit k vyholení určitých partií svých těl. Názor osoby vyzněl, že za komunismu šlo o zakázanou věc. Tady bych si dovolil vznést výhrady. Za prvé je důležité napsat, že komunismus v naší zemi nikdy nebyl. Žel jde o pokroucený pojem a cíl, který se nenaplnil, a jeho zkomoleninu přebírá mnoho osob, včetně politiků a zástupců médií ad. Nechci zacházet do detailů. Kdo zde chce postupovat věcně a střízlivě, nechť si prostuduje příslušné prameny. Pravda, dnes jsou dostupné především ve vyspělých západních zemích, kde na rozdíl od našich končin nevylévají z vaničky s vodou i dítě…
A druhá položka? Jsem přesvědčen, že se jedná o příliš silné tvrzení. Navíc se ani nezakládá na pravdě. Pokud by měl být předložen pádný a nezpochybnitelný důkaz, jistě ho najdeme ve světě erotiky, sexu a například také pornografického průmyslu. Stačí se podívat na ukázky z příslušných filmů, které byly před třeba padesáti a více roky natočeny na Západě. Pohled na jistá místa na lidských tělech poslouží jako přesvědčovací a zároveň usvědčující nástroj, že se v nich nehrálo a nevystupovalo s holou kůží po celém povrchu těla. Mužů i žen. Sám jsem daný jev do hloubky a dlouho nezkoumal. Tak praví starší a zkušenější známí, přátelé a spolupracovníci. A jim lze věřit.
Pak je možné vydat konstatování, že autor kauzy „komunistické chlupy“ nebyl dostatečně vzdělán a pouze střílel od boku. Jak se ostatně dnes a denně děje. Mnozí neznalí se chtějí podobat borcům a vědoucím, a tak vypouštějí do éteru slova, věty a výroky, které se spíše více než méně odlišují od pravdy. Je jedno, zda se jedná o oblast politiky, kultury, sportu, válčení, průmyslu, vesmíru, technologií atd. Pro vzdělané jedince kráčí o zajímavé poznání, že navzdory zvýšenému úsilí či spíše jeho prostřednictvím se původní hlupáci vyrýsují jako ještě hloupější. Aniž by onen fakt na sebe věděli. Nicméně nepřijmou žádnou kritiku. O sebereflexi ani nemůže být řeči.
V každém případě si alespoň část pamětníků vzpomene, že leckdy potkávali dost chlupaté ženy. Chlupy jim lezly ze šatů a zpod sukní. A co odění k vodě! Když si navlékaly punčochy a měly málo času a nedbaly na „řádnou práci s chlupy“, bylo vidět, jak jim pod průhledným textilem ujíždějí do různých stran. Často vzhůru, jak byla uvedená součástka oblečení navlékána, obvykle rychle. Jindy bývalo k dispozici o pár vteřin více a hýbalo se s ní do stran, a tak chlupy vytvářely všelijaké obrazce. Až na výjimky nebyly urputně zakrývány.
Nemluvě o části žen, které mívaly chlupaté treble. Pozor - nejde o specifickou část těla. Myslí se, že měly nadměrně chlupů na dolních končetinách, v podpaží a ještě v obličeji, ponejvíce pod nosem. Je pravda, že na kníraté ženy dnes narazíme velmi sporadicky. Nicméně se s nimi lze setkat. Kdekdo by je odsoudil. Kladl by si následující otázky. Snad nevidí, jaká přišla doba? Patří mezi slepé? Chovají se tak schválně? Provokují své okolí? Vzdaly svůj boj s vytrvalým růstem? Nebo se tak svobodně rozhodly? Proč by se vlastně měly podřizovat diktátu současné doby? Co kdybychom v dnešní údajně moderní a vysoce vyvinuté společnosti projevili více rozumnosti, umírněnosti a pochopení a spíše utlumili a až zcela potlačili neustálá vyjádření, hodnocení, útoky a komentáře a spíše dali na doporučení k dodržování starých dobrých a prověřených zásad slušného chování?
