Článek
Nápady. Někdy k nim dojde. A zná je skoro každý člověk. Leckdo je dokonce sám jejich autorem. A část z nich můžeme považovat za opravdu dobré a hodnotné. Jenže bychom v právě předložené souvislosti neměli zapomínat na individuální přístupy. Jinak řečeno - jedná se o nám už dost známý úhel pohledu.
Lidé se mezi sebou různí, a proto se budou více nebo méně odlišovat jejich myšlenky, pocity, postoje a následně i praktické konání. Zatímco jeden se zaměřuje spíše na technické prvky, jiný raději uvažuje a sní o jídle a o pití. Třetí by chtěl někam cestovat. Od čtvrtého bychom na základě jeho znalosti očekávali, že moc zájmu neprojeví a aktivity už vůbec ne. Pátý je mu trochu podobný, ale pokud někdo další něco zajímavého navrhne a zorganizuje, nenechá se dlouho pobízet a zapojí se, zejména jestli z akce plynou určité osobní výhody. Nebo mu alespoň musí připadat, že nějaké přednosti časem přijdou. Otázkou k diskusi je, nakolik se nechá rozsahem a „sílou“ své slabosti ovlivnit. Nebo někdy až zmanipulovat?
Část jedinců díky své pohotovosti a leckdy i vlivem odvahy myšlenku vyprodukuje a čin následně provede. Dalo by se konstatovat, že mají velmi slušnou realizační fázi a od slov k činům nevede zbytečně dlouhá cesta. Jen by si pár z nich mělo dát pozor, jestli nevynechávají fázi rozvahy. Zbrklost nebývá dobrým rádcem. Často se při ní cosi přehlédne a bývá pozdě bycha honit. A samozřejmě je potřebné se občas zamyslet, zda zjevované návrhy přinášejí konkrétní užitek. Rovněž zde může být a měl by být uplatněn úhel pohledu. Jako konkrétní příklad mě napadá déšť v létě. Jak víme, někdy je velmi vítán a jindy nikoli. A stejný proces bývá s nápady člověka.
Velká skupina lidí si něco - leckdy i zajímavého a podnětného - myslí také, ale pověstná realizační fáze jaksi pokulhává. Jejich okolí je mívá za snílky a za plánovače nikdy neuskutečněné budoucnosti. Jen málokdy se přihodí, že jejich nápad zaujme někoho z akčních občanů, který sem dodá čas, sílu, energii a někdy i peníze, aby se tzv. dobrá věc mohla rozeběhnout. Od jednoho přemýšlivého jedince jsem slyšel, že záleží, zda a nakolik se člověk nechá tzv. semlít systémem, jeho mechanismy a dalšími okolnostmi.
A zřejmě největší skupinu budou tvořit osoby, kterým se myšlenka v žádoucí dobu v mozku nezjeví, ale přijde později. Ještě hůře by bylo možno hodnotit jedince, kteří nemají zpoždění z důvodu, že se v hlavě objeví - nic. Vždyť má řadu ne zrovna příjemných vzpomínek z časů, kdy tonul v době povinné školní docházky. Jak on se snažil, a přece ho mnohokrát příchod k tabuli nezastihl ve správné formě. Jak má vysvětlit, že se fakticky učil, ale… něco si odpracoval, ale stejně se mu smáli. Někdy žel i učitelka.
Leckdo by s ohledem na svoje zážitky jistě doplnil, že podobný proces se mu běžně stává při kontaktu s jinými lidmi. Nejčastěji s nadřízeným. Až když přijde od něj na dílnu a/nebo se vrátí do své kanceláře, ví, co měl říci. Jenže na onom místě a v daném čase se v hlavě nevylíhlo nic, respektive možná co se nemělo. Někteří lidé se ovládnou a ctí známou lidovou výzvu - „mluviti stříbro, mlčeti zlato“.
V závěru bych rád připomněl, že k tvorbě dobrých nápadů je potřebné splnit několik požadavků. Mezi hlavními bych viděl mít co nejvíce vytrénovanou hlavu a ještě lépe, bude-li rovněž ukázněná. Pak by se mohlo podařit dosáhnout, aby produkovala a současně se v ní nacházelo dostatečné množství kritického myšlení, které autorům a autorkám umožní v relativně krátké době - nejlépe věcně - zhodnotit, zda o dobré nápady skutečně jde.
