Článek
Leckdo by si mohl myslet, že s přírodou jde proces z kopce. A konkrétní příklady by mu možná dávaly za pravdu. Konečně, hodně lze vidět a slyšet prostřednictvím různých současných médií. Kupříkladu jak vysoký je počet více či méně ohrožených druhů rostlin a živočichů. Jak ubývají deštné pralesy. Jak jsou zakládány plantáže za účelem tvorby zisku. Jak se na části míst naší planety loví zvířata dost bezohledným způsobem. Jako kdyby měly či dokonce musely být uspokojeny potřeby a v horším případě choutky určitý jedinců. Jako nechvalně známý děj by nám posloužilo zabíjení slonů kvůli klům, aby z nich byl získán výtažek pro posílení sexuálních možností mužů, přesněji asi mužnosti.
Naopak na druhé straně býváme očitými a ušitými svědky řady dobrých skutků, kdy se podařilo díky promyšlenému postupu, spolupráci s příslušnými vědci a mravenčí práci řady osob zachránit nějaké zvíře, odchovat ho, doslova vypiplat atd. Myslím, že třeba pražská ZOO zde může nabídnout řadu zajímavých a podnětných příběhů. Pro leckoho může vystupovat jako vzor a poučení. V části případů sbírá evropské a snad až světové primáty. Třeba nejen u primátů, že? Ukazuje se, že je zapotřebí věcně dobře postupovat, a ještě sem věnovat zvýšenou pozornost a vše korunovat pozitivním emocionálním přístupem. Bez nasazení a obětavosti by výsledky nevypadaly tak hodnotně. Ostatně jako v jiných oblastech.
Nedávno jsem slyšel povzdech, jak málo u nás máme ptáků. Pocházel od jedné paní, která často chodí do místního parku. Když má o něco více času, zajde i někam za město, kde se snaží nadýchat lepšího než městského vzduchu a vyposlechnout si zvuky přírody. Na rozdíl od mládí jich dnes mívá poskrovnu. Nevím, jestli by se jí dalo úplně věřit. Proč? Nedávno jsem registroval poněkud jiný názor. Pocházel od člověka, který pracuje jako ornitolog a zpovídajícímu redaktorovi líčil, že v našich teritoriích je nadále hodně ptáků, avšak mají k dispozici velmi málo hmyzu. Děje se něco špatného? Hrozí ptactvu vyhynutí? Nebo zesílený boj o zdroje? Nastane cosi jako bratrovražedný boj?
Položil si uvedené otázky a spolu s kolegy se na ně snažili odpovědět. Dospěli k názoru, že hmyzu je skutečně méně. Jako důvod badatelé označili, že s ohledem na mírnější zimy zde zůstává více ptactva než v předchozích desetiletích. Což zvyšuje spotřebu potravy. Ptáci mají pravdu. Proč by se plahočili kamsi tisíce kilometrů a ještě riskovali, že se jim po cestě něco stane. Anebo jim někdo jiný obsadí či rozbije jejich skromné obydlí. Neví se přesně, kolik jich neodletí, ale počet roste. Pochopitelně se musejí něčím živit. Nemají své obchody a tržnice jako lidé. Proto konzumují, co je kolem nich, a tak klesají počty hmyzu. Nestačí, a proto jsou ptáci nuceni hledat náhradní zdroje. Třeba lidské odpadky…
Mezi možná řešení se již několik let řadí tzv. ptačí parky. V ČR jich nalezneme už více než deset. Jejich název mnohé naznačuje. Létavci v nich mají nalézt příhodné podmínky. Nejde ovšem jen o ptactvo. Přináší užitek rovněž pro lidi. Mohou sem vyrazit na pěší a/nebo cyklistický výlet, který se jim zalíbí. S odstupem času ho vyhodnotí jako akci, kterou vnímají jako přínosnou. Docela hezky vyplnili svůj volný čas. Navíc něco poznali a díky instalovaným informačním tabulím se něčemu naučili. Neseděli doma a nezírali na displej mobilního telefonu, mohli se kladně pochlubit kamarádům a známým atd. Kráčí o lepší cestu než přeposílat tzv. uměliny po všemožných sítích…
