Článek
Kolik příjemných chvil v našem dětství i v dospělosti je spojeno s krásně ozdobeným a barevně zářícím vánočním stromečkem! Vůně čerstvého kmene a jehličí, prskající a syčící prskavky, čadící svíčky pohupující se na větvičkách a stoupající spirály dýmu, jak ubývá vosku, který se pak někdy pracně škrábal z podlahy nebo dokonce z koberce. Co bylo nabádání, poučování a posléze také výčitek ze strany starostlivé maminky. A ta fuška při uklízení dopadů dětské nepozornosti. Občas skoro malý požár. I tak vše stálo za námahu a pozdější strasti.
Vánoční stromky jsou zvláštním jevem. Jejich historická pouť v mnohém připomíná osudy některých osobností. Nejdřív si jich lidé příliš nevšímali. Několik dnů a někdy i týdnů před vánočními svátky si na ně náhle vzpomněli a začali sbírat informace, kde budou stromky k mání a za kolik. Pak je sháněli, posuzovali, radili se, vybírali, kupovali a nosili a spíše vozili domů. Jiní vynakládali svůj um a úsilí i jinými, méně čestnými cestami. Opatření stromku nelegální cestou stálo více snahy, ale cíl v podobě ušetření byl splněn. I když mnozí neměli dostatečné povědomí o tradici a původu vánočních stromků, následovala řada hezkých zážitků při jejich strojení, krášlení a posléze při rozbalování vánočních dárků. Se vzdalujícími se svátky však zájem o ně začal opadat. Přirozeně.
Přeskočil Nový rok a několik prvních lednových dnů a již se s nimi lidé loučí. Někteří hezky a s nostalgií, jiní méně hezky a dost kvapně. Leckteří jedinci s nimi odkládají vánoční pohodu, jiní se jich zbavují jako přebytečné přítěže. Jako kdyby příjemná atmosféra ve vztazích mezi lidmi patřila jen několika dnům v roce, jako kdyby vánoční pohoda měla být co nejdříve zapomenuta, zasunuta kamsi dozadu a člověk se mohl co nejrychleji vrátit do starých kolejí práce, spěchu, nervozity, zátěže, stresu a napětí. A tak můžeme vidět, jak se nebohé vánoční stromky válejí na řadě míst kolem nás. Asi nejen ochráncům přírody a milovníkům lesů a jejich vůně není do skoku. Slušnější občané je aspoň donesou k popelnicím anebo je nahází do připravených kontejnerů. Jiní si s jejich úklidem hlavu příliš nelámou a nerozpakují se je vyhodit z okna či z balkónu. Proč by ne, vždyť jejich historická úloha je splněna a někdo je snad uklidí. Pokud ne, je jim to asi jedno. Ještě že při „úklidu“ nevysloví větu „děj se vůle boží“. A co kdyby dole někdo zrovna postával? Ani kuřák, pejskař či běžný diskutér by jistě neděkoval. Věru smutný pohled.
Jak říkám - podoba s některými lidskými osudy bývá docela příznačná. Naštěstí ne všechny opuštěné stromky zůstanou pod okny a pod balkóny. Snad v každém městě existuje několik jednotlivců a skupinek specializovaných na přebírání a zhodnocování toho, co ostatní vyhodí. Šikne se jim vánoční balicí papír, samozřejmě zbytky jídla, staré věci, ponejvíce oblečení a hračky. A tak se i řada stromků dočká, neboť poslouží ve své poslední fázi - totiž vyběrači kontejnerů je rozlámou a zatopí si s nimi. Pokud v onu chvíli našli ještě kus starého chleba nebo tvrdý rohlík, mohou se cítit dvojnásob spokojeni. Díky nim vlastně nezůstanou všechny bývalé vánoční stromky opuštěné. I když jde o konec ne právě veselý. Vždyť jen si vzpomeňme, kolik poloh stromku jsme vystřídali, než jsme našli onu správnou nebo aspoň nejlepší z možných. Nyní už kráčí „jen“ o „historii“.
Kromě občanů pátrajících v popelnicích a kontejnerech se rýsuje ještě jedno řešení, aby stromky nebyly opuštěné. Jsou jím umělé vánoční stromky. Mají řadu výhod, kupříkladu jsou ze všech stran stejné, a proto je hned méně starostí s polohami a vzhledem a dohadováním. Možná jde o lepší variantu, ale přece jen i o ochuzení každoročního rituálu, který pro děti a část dospělých tolik znamená. Leckdo by dodal, že příroda je příroda. Jenže si stačí aspoň krátce uvědomit, kolik náhražek z umělé hmoty jsme do našich životů již zařadili. Najdeme je v podstatě všude, žel i v mořských vodách a v potravinách.
Poněkud podobně se děje s jídlem, kdy se dříve tolik pozornosti věnovalo přípravě sladkého těsta a pečení, zatímco dnes se cukroví ve chvatu koupí v nejbližším supermarketu a je hotovo. Jako kdyby dnes bylo jedno, jak proces běží. Že stojí moc peněz? Že nevypadá jako „naše“? No, co se dá dělat. Do poslední chvíle jsme plni práce, starostí, běhání a zátěže, že si člověk vydechne až na druhý svátek vánoční. V lepším případě. Ale co je to za odpočinek, když ho osprchuje myšlenka, že zítra už zase musí do práce. Leckdy je pak po náladě a přepadají ho různé nápady. Proč jen svátky nejsou více dní? Anebo - proč vůbec svátky jsou? Člověk akorát vyjde z tempa, přejí se, rozkmotří s blízkými a vůbec. Dnes je ona sváteční doba jiná. Máme umělé stromky, elektrické svíčky, bez prskavek, vůně méně, prostě jiná atmosféra. Když tak půjdeme dále, aspoň bude méně těch přírodních a opuštěných. Dopadem ovšem bude, že jich méně přijde do kamen, do ZOO a do místních kompostáren. Vždy je něco za něco…
