Článek
Začal bych stručnou zmínkou, že příští řádky jsou popisem faktů a podkladů, které se ke mně dostaly. V žádném případě neslouží jako útok proti komukoli, jak by snad někdo mohl mě a znění nadpisu obviňovat.
Budu pokračovat zprávou o snaze části leteckých společností, které mají již dlouhá léta v úmyslu požadovat vyšší finanční náhrady od osob s nadváhou. Logicky se tak děje zejména v USA, kde se po materiální stránce mají lidé údajně nejlépe. Kombinace obecně nižšího vzdělání a snadného přístupu k blahobytu přináší jisté podoby a zákonité dopady. Tak třeba kráčí o skutečnost podílu nadhmotných osob na celkových počtech populace. Hned musím upozornit, že nakynutá břicha tamějších občanů rozhodně nejsou odpovědí na podvýživu, jak jsme po řadu desetiletí vídali na snímcích z různých afrických zemí. V části zemí černého kontinentu se situace patrně doposud rázně nezměnila. Američanům a Američankám na žebra neuvidíme. Kdyby se zbavili svého textilu. Hlavně v létě si ale můžeme povšimnout stavby a vzhledu dolních končetin. Pravda, některé záběry libé pocity nevzbuzují.
Zpět ke vzdušné přepravě lidí. Stačí chvíli uvažovat. Jestliže se v letadle pro 160 cestujících sejde třetina nadhmotných zájemců či zájemkyň o přepravu kamsi, musí být celkové „závaží“ znát. Jistě se mohou vyskytnout námitky, že letouny mají silné motory a pár desítek kilogramů nebude tzv. cítit. No - spíše uvažujme v kategorii metrických centů, poněvadž osob je relativně hodně. Pozor - zde se námitkou může stát, že piloti budou muset podle pokynů řízení letového provozu učinit jedno kolečko před či nad letištěm navíc, aby se vešli do provozního procesu, a tak se vše kolem spotřeby ztratí. Nemluvě o větrech. Ano, možná. Jde o správný požadavek přepravců, když žádají speciální příplatky za kilogramy? Napadá mě argument, že kdo má číslo bot 44, nebude chodit v čísle 39 a podobně na sebe nebude oblékat oděv o několik velikostí menší. A ani zásadně větší, ne? Snad lepší a jasnější bude odůvodnění, že kdo si kupuje v řeznictví šunku a chce jí více, připlatí si, ne?
Musí se právě počítat s vyšší spotřebou pohonných hmot. Kromě letadle jde o osobní auta. Můžeme být jakkoli ušlechtilí, ohleduplní, pozorní, mírní, citliví atd., leč přírodní zákony neošálíme. Takže na dopravu těžšího předmětu na stejnou vzdálenost nutně spotřebujeme více energie. Možná si leckdo bude pamatovat jednoduchý vzoreček z fyziky na výpočet množství síly, která má být vynaložena v čase. Navíc je faktem, že část tzv. rozměrných cestujících obsazuje více než jedno sedadlo. Cestuje-li matka s malým dítětem, je situace vcelku lehce řešitelná. Pokud potomek není úplně věrnou kopií. Vypadají-li rodiče rozměrově stejně, nemají s sebou zrovna děti, jak se bude prostorově cítit třetí jedinec ve stejné řadě na palubě? Jak velký - nebo spíše malý - prostor na něj zůstane? A kolik se ukáže potíží, když si bude potřebovat odskočit? Jaké prožije pocity, než se odhodlá je požádat? Vydrží až do cíle? Jak se vyrovná s jejich utrápenými obličeji, jež poskytují jasný signál, že je obtěžuje, než se vysoukají do chodbičky, kterou na šířku více než zaplní? A jak se mu bude líbit kritické hodnocení podávaného jídla během letu? Především na jeho nedostatečnou rozměrnost. Poznatky z praxe.
Na závěr se moc omlouvám. Nějak jsem se moc „rozletěl“. Do hotelu jsem se „nevešel“, a tak do něj zamíříme ve velmi blízké době. Slib bude určitě naplněn.