Článek
My jsme se již dozvěděli, že po řadě slibů, plánů a ujištění je konečně možné vydat dětem vydat vysvědčení, na němž se nemusejí nacházet známky. Jenom upřesním, že kráčí o využití slovního hodnocení a několika dalších postupů, jmenovitě kriteriálního hodnocení. Co bychom mohli prohlásit na jeho podporu?
Odborníci na školství a procesy v něm upozorňují na potenciál nových podob vysvědčení. Nesporná je především jeho motivační úloha. Na rozdíl od známky se žáci a žákyně a přirozeně také rodiče mohou více dozvědět, tj. kde si dítě vede úspěšně a kde, jak se mezi lidmi říká, ho bota tlačí. Nové podoby a možnosti vystupují jako velmi dobrá cesta kupředu, směrem k vyšší úrovni a kvalitě vzdělání. Kdybychom měli udržet řeč na úrovni, běží o konkrétní příspěvek k sebereflexi, přičemž bychom ho měli chápat též jako předpoklad, aby žáci a žákyně neopakovali chyby, dokázali se poučit a mohli lépe a efektivněji ve škole pracovat. Jenže ruku na srdce - kdo se závěry a doporučeními bude řídit? Stačí se podívat do běžné třídy a pokud zmínění experti nejsou slepí, seznají, že nadšení a zápal pro učení a pro práci neuvidí. Problém je, že tam ani nepřijdou. Realita je jim vzdálena. Přesto nemusíme házet flintu do žita.
Objevuje se několik pověstných stinných stránek. Částečně se mi již podařilo je naznačit a pojmenovat. Jak asi tzv. nižší rodiče budou nové prvky uskutečňovat v praxi? Leckteří jsou rádi, že zvládnou základní věci, na uvažování o tzv. vyšších patrech nemají čas a ani kapacitu. Předkládaným slovům a souvětím prostě neporozumějí, případně pouze v omezeném rozsahu. Kupříkladu pojem kriteriální hodnocení leckomu nic neřekne. Potřebovali by přijít do školy a tam získat zevrubné vysvětlení ze strany vyučujících. U nich potíž nenastane. Komplikací je, že na třídní schůzky zpravidla nechodí rodiče, kterých je tam potřeba nejvíce, ať již máme na mysli výchovné či výukové problémy jejich dětí. Že by byli natolik zaměstnáni? Stydí se přijít mezi rodiče úspěšnějších dětí? Necítí se na konfrontaci s nepříjemnou skutečností? Pohrdají školou? Vše je možné.
Jak zřejmě probíhá přijetí nové podoby vysvědčení, jsem už také něco napsal. Co zbývá doplnit? Někde si rodiče snaží zachovat hlavní místo v mocenské hierarchii, a tak se na slovní hodnocení tváří moudře, jako kdyby všemu rozuměli. Raději skoro nic neřeknou. Případně se svého potomka zeptají, jakou by dostal známku, „kdyby mu pančitelka nedala ty věty tam“. Pak následuje, co je právě napadne, takže ho můžou pochválit, kritizovat i uplatnit nějakou z forem tělesného trestání. Tam je jim spojitost více než jasná. Ale zde? Nemůžou ale přece dát najevo, že něčemu nerozumějí? Vždyť by dítě mohlo ve škole nebo jinde něco vykecat, že?
Vnímám další problematický úsek. Jak se budou tzv. nižší rodiče tvářit na slova paní učitelky, když se bude ptát, jak její slovní hodnocení pochopili a zda podle něj postupují. Zejména jestli doma a před známými ze stejné kategorie padaly výroky jako - „to jsou zase výmysly, co?“, „nevědí, s čím by dneska obyčejnýho člověka votravovali“ a „je tam nejmíň půlka slov, kterým není rozumět“ atd. Co komu řekne - kriteriální hodnocení, klíčové kompetence, sociální vazby, osobní zóny ad.?
Co již od autora na dané téma vyšlo:
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-jak-dite-prineslo-tzv-moderni-vysvedceni-117759
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-konecne-jine-vysvedceni-totiz-bez-znamek-117307
/ další odkazy se nacházejí v těchto odkazech /
