Článek
Oblast novoročních předsevzetí je nám již poměrně známa. Komu se podařilo seznámit se se všemi, nebo aspoň s většinou předchozích písemných zastávek, mohl by se právem považovat za znalého. Nikoli však za všeznalce! Patrně ocení, že její náplň je zajímavá a že se vyplatí vědět spíše více než méně. Jakož u mnoha dalších úseků lidského konání.
Nejdříve si dovolím pohled na načasování. Jak už víme, mnozí lidé na sebe a u sebe vědí, že by se měli určitými prvky a procesy u sebe zabývat. Raději je zlepšit a kladně posunout než ponechat v aktuální podobě a tak dále prohlubovat potíže a škody. Obecně se tu zajisté shodneme. Pokud ale máme konat u sebe sama, pohledy se mění. Na sebe hledíme jinak. Náhle si uvědomujeme složitost problematiky a uvažování a hlavně rozhodnutí odkládáme. Jestliže ho člověk přece jenom přijme, nezřídka je ovlivněno jeho nechtěním a neochotou něco měnit. Leckdo si myslí: „přece nepůjdu proti sobě samotnému“. Zdá se, že by mohl mít pravdu, ale ve skutečnosti se mýlí. Stačil by věcný náhled na dění u sebe. Kouřím? Pak si nesporně ničím svoje zdraví a ještě otravuji vzduch ostatním a znepříjemňuji jim život. Nemluvě o finanční stránce. Podobně se se lze zamýšlet nad požíváním alkoholu a dalších drog. Fakta hovoří jasně, jen my jako myslící a cítící lidé je lámeme, aby vypadala jinak. Proto leccos pozměníme, odložíme, tváříme se, že neexistuje atd.
Padla-li zmínka o načasování, předložím analogii. Poněkud podivně vychází srovnání novoročních předsevzetí se slevami v obchodě. Jestliže byly vyhlášeny, snad je odložíme o několik měsíců? Nikoli. Spěcháme na místo, abychom nižších cen co nejdříve a v co nejširším rámci využili. Kdo by čekal? Neprošvihne ani jeden den, možná ani hodinu! Dokonce bychom byli ochotni a schopni tajně dříve odejít ze zaměstnání, případně požádat vedoucí osobu a/nebo si ráno přivstat, byť se nám obyčejně nechce.
Dále zde máme konkrétní příklad osoby, která se před ostatními chce ukázat a dá si cíl, který ostatní obdivují. Důkazem bývají jejich věty jako „to teda koukám, co sis dal/a, fakticky“, „no, míříš hodně vysoko“, „přeji mnoho úspěchů, na tohle dosáhnout nebude snadné“, „hele, nepřeceňuješ svoje síly?“, „jestli se vám tohle podaří naplnit, tak smeknu klobouk, který nemám“, „tak budu sledovat a jestliže pokročíš, dám se do toho asi taky“ apod. Dodám, že podobně a někdy docela jinak znějí prohlášení v nepřítomnosti jedince, který předsevzetí přijímá. Tak se my lidé chováme… běžně.
Paradoxem se leckomu může jevit proces na některých místech. Konkrétně mám na mysli tělocvičny a jiná území, kam lidé chodí tužit svoje tělesné schránky. Jak se dá očekávat, na počátku nového roku v nich bude docela slušný nával. Postupně se sem začnou vtrušovat prvky jako nepříznivé počasí, nachlazení, rýma, chřipky apod., což je významný důvod pro vynechání. Mezi logické dopady patří snížení chuti a motivace. Přímo napsáno - docházka začne řídnout. Možná ani o podivnost nejde. Jedinci, kteří docházejí pravidelně, by se se zvýšenou pravděpodobností vyjádřili, že kráčí o každoroční zákonité úkazy a procesy.
A ještě poslední poznámka. Zdálo by se vám v pořádku, že když si půjdete vybírat nové vozidlo či jiný poměrně drahý kus zboží do domácnosti, tak se přiopijete? Tady je dobré vědět, co my lidé občas děláme. Je konec roku, tak si rychle něco vymyslíme, abychom se nelišili od ostatních. Šup a máme vymyšleno a přijato novoroční předsevzetí. Nevadí přece, že je člověk pod vlivem návykových látek. Vždyť… Právě. Myslím, že další povídání je již zbytečné. Tak třeba pár řádků pomohlo, abychom byli za více než deset měsíců připravenější a chytřejší. Lepší nebudou čekat a přijmou změnu do svého života ve chvíli, kdy se ukáže potřeba. Na co zbytečně čekat? Proč marnit čas? Pomohlo by nám se na novoroční předsevzetí podívat jako na akční slevu, která brzo skončí?
