Článek
Nedivil bych se, kdyby se někdo domníval, že bude předložena zpráva o sexuálních fantaziích mladého muže. Zajisté by šlo o zajímavé „putování“. Jenže jak víme, skutečnost může být o něco barvitější, nebo naopak o hodně chudší. A navíc zde máme následující otázky ze života. Musí snad být plavčík mladý? A co když se počasí kaboní a skoro nikdo nepřijde? Konečně, pár poznatků nedávno zaznělo / Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-plavcik-na-vezi-za-co-bere-penize-173778/. V každém případě může platit výrok, že se kolem něj leckdy utvářejí mimořádné podmínky.
V příštích řádcích vyjdu ze své čerstvé zkušenosti. Ne, nevykonával jsem funkci plavčíka, ale měl jsem z jistých důvodů možnost dost bedlivě pozorovat jeho působení. Již první zmínka by mohla někoho udivit - plavčík totiž dlouhé hodiny dlel u hotelového vnitřního bazénu. Jednalo se o čas letních prázdnin, a tak se sem podle očekávání sjelo hodně rodin s dětmi. Hotel je na ně ohledně prostor připraven, což se u vody projevuje faktem, že kromě bazénu má k dispozici ještě dětské brouzdaliště. S velmi teplou vodou. Návštěvníci a návštěvnice neustále přicházejí, a tak má co sledovat. Mezi nejčastější kroky patří, že vydává upozornění, aby rozdováděné děti neskákaly z okrajů do vody a neběhaly kolem vodní plochy jako zdivočelé. Rodiče se tu jeví jako poněkud „slabší“. Možná chtějí potomkům dopřát více volnosti. Přitom zapomínají na známou a platnou definici svobody.
Kromě malých dětí má plavčík řadu dalších úkolů a starostí. Kousek vedle se skví venkovní bazén. U něj svoje stanoviště nemá. Pouze sem hází kontrolní pohledy a občas k němu zajde. Navíc v něm není voda vyhřívána, a tak je chladná, konkrétně se nachází kousek pod dvaceti stupni. Než člověk vyjde ven, musí projít dveřmi. Jasná logika. Jenže u nich se nachází vývěska, která vcelku drobným písmem obsahuje přibližně dvacet pravidel a návěstí. Mezi nimi je stanoveno, že osoby mladší osmnácti let nesmějí vstupovat do chladné vody. Na teplotě příliš nezáleží. Myslí se obecně. A nyní jsme u avizovaných dilemat.
Přicházejí dvě slečny v plavkách. Ponecháme stranou, zda a nakolik přitažlivé jsou jejich postavy. Kolik by jim mohlo být? Osmnáct asi ještě ne. Chvíli otálejí, ale pak s dramatickými obličeji vklouznou do vody. Plavčík startuje, opouští své vnitřní stanoviště a dívky vykáže ven z vody. Rukou ukáže na soupis pravidel. Slečny rozkládají rukama, krčí rameny, nic nevědí, snaží se ho obměkčit, ale mladý muž neustoupí. Mají smůlu. Jedna z nich si postěžuje rodičům, že je naštvaná. Svoji negativní náladu jasně dokumentuje typickým obličejem. Druhá se chová pragmatičtěji a se slovy „aspoň tam nebudu mrznout“ vezme zavděk vnitřní teplou vodou.
Co bude zítra? Dojde k nějaké změně? S čím mohou zájemci a zájemkyně o venkovní bazén počítat? Změnila se osoba plavčíka. Následně se jasně ukáže, že se mírně proměnil jeho přístup jako oficiální osoby. Pouze malé děti dostanou napomenutí a jsou odeslány pryč. Naopak jedna čtrnáctiletá slečna stopku neobdrží. Podle čeho mladík stav a věk odhadoval? Podle postavy? Vnímal by spíše výšku než vzhled? Díval by se, jak je vybavena kdesi nahoře? Praktické dotazy pokračují. Co má a nemá v oku? Rozměry? Alibistické smítko? Měl by se v nejistých případech ptát na věk? Budou mladíci a slečny lhát? Třeba jako když se snaží koupit cigarety a alkohol? Má být přísný a důsledný? Má právo žádat po příchozích, aby se prokázali platným dokladem? Třeba jako na recepci či v obchodě? Byl by šikovný a chválen, kdyby odhalil fintu, že si mladší sestra půjčí pas či občanský průkaz starší sestry? Mohl by nechat dění volný průběh. Ale co jestli se někdo mladší osmnácti roků začne topit? Mohl by… Vskutku nesnadná dilemata. Jen aby nemusela dorazit záchranka…
