Článek
Už pěkných pár dní dopředu jsem v sobě měl trochu napětí. A řekl bych i zmatek. Jak bych své pocity vyložil? Jasně že jsem se na Velikonoce těšil. Zároveň jsem z nich měl obavy. Co přesně bych měl dělat? Jak budou probíhat? Jak dopadnou? Co když budu zklamán? A hodně nebo jen částečně? Málokdo by mě asi dokázal pochopit. Blíží se přece významné svátky, tak se mám těšit a nepochybovat, ne? Jenže mně nebylo v hlavě nějak jasno. Jsem na vše sám.
Nakonec jsem souhlasil, že půjdu s kluky. Měl bych být rád, že mi řekli. Mohli taky ohnout loktem. Vlastně jsem se ani nerozhodoval. Nějak se přihodilo, že jsem přikývnul, když mi řekli, jak to bude, v kolik a kde se sejdeme. Přece nebudu trhat partu. Jestli jí jsme. Co kdyby nás někdo nazval smečkou nebo tak nějak? Ozval by se proti němu někdo? Takže začátek byl jasný, ale stejně mi nebylo lehko. Trochu se mi svíral krk a naskakoval pot na zádech.
Jak se dál dění vyvíjelo? Trochu jsme se doma pohádali kvůli oblečení. Táta se sice tvářil, že je mu vše jedno, ale máma prosazovala, co si musím vzít na sebe. Několikrát mi připomenula její oblíbenou průpovídku - „nesmíš nám udělat ostudu, co by lidi řekli“? No - její proslov mě dost dráždí. Nejraději bych se ohradil. Ale copak můžu? Nedávno nám ve škole říkali, že si máme rodičů vážit. Asi bych nemusel, nejsem jimi nadšen, ty jejich věčné připomínky a kritika, ale s odstupem času dávám osobě ve škole za pravdu. Bydlím u nich, stravuji se tam, mám oblečení a boty, používám elektrický proud, ne málo, prádlo je vždy čisté a připravené. A nic neplatím. Ostatně ani nemám z čeho. Ale nějak mi vděčnost nejde. Asi budu muset předstírat.
Stojím na smluveném místě, poblíž zastávky MHD. Přišel jsem první. To je dobře? Mohli by mě považovat za poslušného? Dochvilného? Nebo naopak moc snaživého? Že podlejzám? Až jsem se zalekl, když se ta myšlenka objevila v mé hlavě. Chci se zalíbit?
Nevím. No - asi ano, ale tady nemám nějak úplně jasno. Ale myšlenky mi přeruší Luboš. Už nejmíň z třiceti metrů haleká. Jeho hlučnost je známá. Napadá mě, jestli je opravdu tak dobrý, jak se dělá. Co když chce jen něco překřičet? Jak to v sobě má? Taky zmatek? Odvést pozornost od svých nedostatků? Také nám tom něco ve škole říkali. Ale co, může se tomu věřit? Je to něco od dospělých a… Pak se ukáže, že Luboš zvyšuje hlas na Jirku, který se blíží z jiné strany. Takže ne na mě. Kdo by si mě všímal? Natož ocenil? Já asi žádnou cenu nemám. Když se na sebe kouknu, není se co divit. Žádné značkové oblečení. Vybledlá a sepraná mikina. Mám nejmíň deset kilogramů navíc. Vlasy mě neposlouchají a dělají si, co chtějí. Bez originálních nápadů. Nikoho nezaujmu. Naše rodina není bohatá. Nemám co nabídnout. Myslím - koho nějak něčím uplatit.
Do svých obav řadím i alkohol. Jak já si budu počínat, kdyby nám ho někde nabízeli? Ale asi nebudou. Jistě jsme v očích dospělých jen nějací nezletilí chudáci. Ale kdyby přece jenom? Moje zkušenosti jsou takřka nulové. Vím, že bych si s ním neměl začínat. Avšak co jestli si ostatní vezmou? Jak bych vypadal. Do hlavy mi jde matky poznámka - aby lidi neřekli. Pokud odmítnu, vysmějí se mi? Od koho bude posměch horší? Od nabízejících? Od kamarádů? Jde vůbec o kamarády, když se mi vysmívají? Nebo to nemyslí vážně? Jejda, je v tom nějaký zmatek. Jak se mám v té džungli vyznat? Už teď se cítím blbě, přitom jsme pořádně nevyrazili. Poslouchám, jak se Ruda chlubí, že kousek od jejich baráku do křoví schoval mikinu, kterou na sebe nechtěl vzít, ale doma musel poslechnout. Vyzrál nad nimi! Snad ji pak nezapomene vyzvednout! Jarda rozevře kapsu a ukáže cigarety. Mirek strhne batoh a dá všem na odiv, co sehnal za pomoci staršího bratra. No potěš, jde o láhev rumu. Dokonce snad o litrovku!
Než se proberu svými myšlenkami, přijdou ostatní. Jsme skoro všichni. Prý se nebude čekat, čas letí a holky čekají! To teda nevím… Tak jsem je bez slov následoval. Jsem ateista, ale napadlo mě heslo „děj se vůle boží“. Jsem překvapen, kde se ve mně bere. Myslel jsem si, že o sobě vím dost. Teď přestávám myslet, blížíme se k prvnímu domu. Kluci hlučí jak včely v úle. Jsou tak odvážní? Nasadili masky? Snad nedojde na nějaký průšvih. Nějak to bude…
Odkazy, které s tématem dost souvisejí:
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-velikonoce-a-lidske-navraty-138642
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-jak-moc-se-jedna-pani-tesi-na-velikonocni-pondeli-bez-nasili-140262
